Na Kokořín!

17. listopadu 2009 v 0:15 | Radek |  Výlety
Let`s trek - to byl předmět emailu od Honzy, který vyzýval k uskutečnění nějakého podzimního víkendového výletu. Já teda víkendovému chození s baťohem na zádech po Kokořínsko říkám výlet, ale jak se zdá, možná již přicházejí do módy jiná slova. Cíl výletu už jsem prozradil, tak ještě účastník: já a Honza a datum: 14.15.-11.2009 a tím bychom měli základní údaje všechny.


Sobota

Autobusem z Holešovic a jsme dojeli až na konečnou do Mšena. Doplnili jsme ještě rychle zásoby potravin a vyrazili po červené značce dolem, v jehož závěru těžili dřevo po nějaké kalamitě a tak cesta byla pěkně bahnitá, no jednou mi to uklouzlo a hned jsem byl jak čunčo.
Dále jsem se údolím Pšovky přiblížily až pod hrad Kokořín, kde jsme navštívili restaurační zařízení, za účelem obědu. Restaurace měla několik zvláštností, které prostě musím uvést, jakkoliv jsem odpůrce gastroturistiky. Žlutou limonádu, kterou dostali dělníci u vedlejšího stolu si objednat nebylo možné, jídelní lístek měli jen v ústním podání a záchody byly v domku přes ulici, ke kterému se v restauraci fasovali žetony. Jídlo celkam dobré, abych jen nehaněl.

Posíleni obědem jsem pokračovali po zelené značce k jeskyni Nedamy, kterou jsme dokonale prozkoumali. Byl odtud i výhled na věže hradu. O kousek dále jsme potkali bandu cyklistů a trošku nám vrtalo hlavou, jak mezi těma skálama, kudy značka vedla, budou kala pronášet nebo jestli to nějak vtipně objedou. Ze zelené jsme odbočili na modrou a opět se vrátili do údolí Pšovky.

Dále jsme pokračovali údolím po modré, kde jsme si ovšem uvědomili, že pokličky jsou sice také na modré, ale "tam nahoře" nad údolím a tak jsme se tam lesem vydrápali. U hájovny "Na Rovinách" jsme zahnuli do Bludiště, kde jsme mezi některými skálami museli sundat baťohy, protože jsme se nemohli na šířku vejít. Po žluté jsme došli až do Ráje, kde nás překvapilo množství pěkně zachovalých roubených chalup.

V místní hospůdce jsme čajem a kofolou doplnili energii a vymysleli, že bychom mohli dojít až k jeskyni Kamenný úl, kde bychom mohli přespat. Venku byla už tma, takže jsem šli s čelovkami. Teda spíše s jednou, protože ta moje téměř nesvítila. Když z naší žluté odbočila zelená značka, řekli jsme si, že až obejdeme dva výběžky a začneme hledat jeskyni. Tak jsme také učinili, dle našich informací měla být na úbočí údolí, takže jsme se jali zkoumat skály na jedné i druhé straně údolí. Kromě několika nezajímavých převisů jsme nic nenašli a Honza už měl cukání zde postavit stan a zakempovat. Měli jsme mapu a GPSku. V mapě byla zakreslena jeskyně a GPSka nám ukazovala kde jsme, ale spárovat tyto dvě informace jsme museli ručně a to byl kámen úrazu. Až po té, co jsem přišel s teorií "promítnemeli prodloužení této přímky..." tak jsme zjistili, že hledáme jaksi v blbém údolí... Obešli jsme tedy ještě jeden výběžek a zde to bylo již snadné, jeskyně byla označená na rozcestníku. Netrvalo dlouho a už jsme byli ubytovaní, navečeřeli se a ulehli.


Neděle

Ráno jsme vstali celkem pozdě, za což samozřejmě může velitel zájezdu Honza, že nevydal pokyny k rannímu vstávání. Ovšem přivítalo nás příjemné sluníčko a tak jsme si z údolí na snídani vylezli nad údolí na louku, abychom mohli "posnídat v trávě". Na louce byl sice dobrý pažit, ale byl za ohradníkem, který jsme museli přelézt. Během snídaně mě trošku zneklidňovalo bučení krav, ale ozývalo se to z daleka a ohradník nebyl pod napětím, tak co.


Po žluté jsme se vrátili k rozcestníku Planý důl, odkud jsme po zelené šli na Dobřeň a dále Střezivojickým dolem do Dolní Vidimi. Zde jsme opět obdivovali roubené chalupy, na kterých mě zaujalo, že byly skoro všechny dvoupatrové. Pěkné tady bylo, že ačkoliv většina nejspíše slouží jako chalupy, zachoval se zde "normální" vesnický ráz. Žádné pochybné přístavby, modré bazény, obří garáže a podobné blbiny.



Kousek za Horní Vidimi jsme u památníčku letců na sluníčku pojedli a pokračovali ke Starému zámku, kde stávala tvrz (proč se to teda jmenuje Starý zámek netuším). Dál jsme pokračovali po modré až k rozcestníku "Království" a dále po zelené až do Tupadel, kde v objektu, který vypadá jako pozůstatek nějakého hradu, sídlí nějací Budhisti.

Přišla na nás nějaká únava a tak jsem v místní hospodě natankovali kofolu a jelikož se již čas nachýlil, zrychleným krokem jsem se vydali po modré směrem na Liběchov. Cestou jsme se ještě stavili u Čertových hlav a u Kácelky. Se setměním jsme dorazili do Liběchova, za chviličku jel autobus a za hodinku jsme byli v Praze. Podle mapy jsme ušli cca 20 km, ale byl jsem pěkně unavenej.


Závěr

Chytli jsme skvělé počasí, takže jsme si ještě mohli užívat barev podzimu a nízkého sluníčka plnými doušky. Pozitivně mě překvapily pěkné vesnice, kam ještě nedorazil stavební mor z Prahy. Také jsme se shodli, že Kokořínsko musíme někdy navštívit na kole. Po organizační stránce, to měl Honza také dobře zmáknuté.

Fotky na Picase jako obvykle.



 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Brahma Brahma | E-mail | 18. listopadu 2009 v 9:49 | Reagovat

Zajímavé na těch dřevěnicích je to, že patro stojí na vnější trámové konstrukci a nezatěžuje přízemí. Proto je také patro o šířku trámu širší než přízemí. To je specialita tohoto kraje. Těch chalup a zachovaných vesniček je zde mnoho. To rozhodně stojí za kolovýlet.

2 Ales Ales | Web | 23. listopadu 2009 v 8:56 | Reagovat

Fotka z Kamenneho ulu, fakt hustej vyraz, jako by te nekdo nacapal pri nejake lumparne.

3 Radek Radek | 23. listopadu 2009 v 16:17 | Reagovat

[1]: Tak je fakt, ze tohodle jsem si take vsiml, ovsem nad duvodem jsem nijak nedumal, takze dik za info :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama