Pyreneje - část 1/3

9. listopadu 2009 v 19:48 | Radek |  Hory

Úvod

Nejdříve to vypadalo, že v roce 2009 vyrazíme na Altaj, to ovšem z různých důvodů nedopadlo. Další zvažovanou variantou byla Makedonie, která byla nakonec zavržena pro menší atraktivnost hor a drahou dopravu do Makedonie.

Nakonec jsme vyrazili 6.(9.)8. - 20.8.2009 na jih Evropy do Pyrenejí. V následujících řádcích si můžete přečíst o našem putování. Jak už to tak u mě býva, tak přímo na místě jsem napsal jen část deníčku, takže částečně to je přepis deníčku a zbytek je podle vzpomínek vylovených u klávesnice při dlouhých podzimních večerech.


6.8. Den prvý aneb rychle do hor

S Michalem vyrážíme ze Střížkova prvním ranním busem v krutých 4:36. S Honzou se setkáváme na letišti a tím je naše předvojová skupina kompletní (ostatní jedou až v neděli 9.8.). Při odbavení zjišťuju, že mám batoh přesně povolených 20 kg a to si beru stan na palubu :(. Let je v pohodě, jen celou cestu koukáme jak se na křídle klepe nějaká guma, která by z toho křídla dle našeho amatérského soudu koukat neměla.

V Barceloně přímo na letišti sháníme autobus směr Andora, na informacích nám říkají, že autobus odjíždí od "three flags", což si nevím proč vysvětlujeme jako nadchod... Na druhý pokus už je to lepší a stojíme u tří stožárů s vlajkama. Po chvíli přijíždí mikrobus, rychle se naloďujeme a už frčíme, bus je poloprázdný, klimatizovaný a nikde nestaví, takže za přibližně 2,5 h jsme v Andoře.

Zde nás překvapil hustý provoz a spousta lidí, prostě takové přecpané město. Prý je to proto, že zde je levný alkohol a cigarety, tak sem Španělé jezdí nakupovat. To není nic pro mě, tak jsem na autobusáku střežil baťohy a kluci se vydali na nákupy. Vrátili se sice s plynovými kartušemi dvou typů, ale jedny jaksi nepasovaly ani na jeden z našich vařičů. Honza je ovšem v daném obchodě obratně vyměnil za ty správné.


Dále jsme pokračovali místním autobusem "L5" do lyžařského střediska Arinsal. Odtud jsme vyrazili po GR11 směrem ke Španělské hranici. Sice jsme neměli mapu této části hor, ale k chatě Coma Pedrosa jsme dorazili bez problémů. U chaty jsme váhali, jestli se zde může stanovat, ale nakonec jsme obsadili "starou chatu", což byl kamenný příbytek s krbem a betonovou palandou pro 2-3 lidi. Příbytek byl naneštěstí od topení v krbu tak vyčuzený, že to u úplně černého stropu pěkně smrdělo. Spali jsme na zemi a bylo to v pohodě, ani noční bouřka nás nijak nebudila.

7.8. Den druhý - hurá do Španělska

První, co jsem ráno uslyšel, byl zvuk generátoru z chaty Coma Pedrosa, který mě trošku rozčiloval už včera, protože svým hlukem kazil krásu místa. Sluníčko nám sice svítilo dveřmi do příbytku, ale přesto jsme si přispali a vyráželi až cca po 9. hodině.



Kolem jezera Estany Negre jsme vystoupali do hraničního sedla Baiui, ze kterého byl pěkný výhled západním směrem, kterým jsme chtěli dále pokračovat po GR11 až do La Guingueta d'Àneu. Sestup ze sedla vedl suťovým polem a byl docela náročný. Bivakovací chatku de Baiui jsme o kousek minuli a pokračovali údolím dolů dále na Z.



Postupně se zatahovalo a během oběda začaly padat první kapky, nasadili jsme ponča a šlapali dále. Netrvalo dlouha a začali se ozývat hromy, byly to velké rány, ale byly dle našehou soudu "za kopcem", chvíli dokonce padaly kroupy. Minuli jsem chatu de Valferera, kde začíná lesní silnice, po které jsme šli dále dolů údolím. Míjelo nás dost aut, ale pokušení stopovat jsme nepodlehli. Náš plán byl dojít až do Áreu, ale protože pořád pršelo, tak jsme zakempovali u odbočky na vrchol Monteixo. Již během stavění stanů a i během noci se zde ozývaly z lesa podivné zvuky, které jsme přičítali Terminátorovi.

8.8. Den třetí - dolů, nahorů, dolů

Lilo celou noc, ale nad ránem přestalo, takže jsme se sbalili a vyrazili směr Áreu. Cesta GR11 zde vede chvílemi po silnici a chvílemi zkratkama mezi pastvinami a zde byl úsek, kde jsem poprvé ocenil hůlky. Z cesty byl v podstatě kamenitý potůček, ale z hůlkama jsem si to neohroženě valil dolů bez nejmenších problémů.


Ještě před Áreu cesta odbočila opět do kopce a nastal výstup do sedla Collet de Tudela, ve kterém jsme měli překročit hřeben Serra de Costuix. Celá cesta vedla lesem, takže jsme byli alespoň ušetřeni poledního slunce. Tento hřeben nám přišel zajímavý tím, že z V strany je zalesněný a ze Z strany byla jen kleč a přímo na hřebeni byly pastviny. V sedle jsme si dali oběd a jen krátký lempling, protože Michal brzy velel k odchodu, neboť na Z už se stahovala opět černá mračna.

Naše další cesta měla být v podstatě jen sestup do Lladorre. Kousek cesty jsme se prodírali hustou klečí, nic příjemného. Kousek od kopce Roc Bataller, kde se cesta otáčela o 180° byla cedulka "Lladorre 20 min". To nám (teda hlavně mně) přišlo jako lákavá zkratka a tak jsme se ponořili do lesa na ne moc vyšlapanou cestičku. Po chvíli jsme ovšem ztratili cestičku a bláhově se začali protloukat lesem (teda spíše křovím) tušeným kýženám směrem. Po chvíli jsme to ale vzdali a namáhavě se tou džunglí zase vrátili na cestu. Možná padlo i nějaké sprosté slovíčko při této zkratce.

Když jsme výtězoslavně opět dorazili na cestu, začalo lejt. Nasadili jsme ponča a rychlým krokem vyrazili do vesnice, protože blesky byly blíže a blíže. Hned na začátku vesnice jsme našli hezký přístřešek, stačilo jen otevřít vrátka, přeorganizovat popelnice a už jsme se tam vešli i s báglama.


Nakonec jsme v dešti sešli až do Lladorre, kde jsme se ubytovali v kempu. Zrovna zde probíhal nějaký "festival" pro děti. Po kempu se táhnul průvod dětí a dospělých v čarodějnických hábitech. Na kolečku vozili amplijóny, ze kterých DJ jdoucí vedle kolečka pouštěl z MP3 přehrávače místí hity. Zde jsme také pozorovali, že Španělé mají posunutý denní režim. Když už byla tma, začali vařit dětem večeři a všeobecně dělat kravál. Festival pokračoval hudební produkcí u recepce, od které jsme nebyli daleko, takže náš spánek rozhodně nebyl nerušený. Vrchol byl ohňostroj někdy hluboko v noci.

9.8. Den čtvrtý, stopovací

Budíček si dáváme na 6:00, protože náš plán je přejít přes další hřeben sedlem Coll de Jou.V 6:00 zvoní budík, prší a Honza prohlásí "takže plán B" a spíme dál. Plán B spočíval v dostání se do místa srazu s druhou skupinou po silnici stopem či busem. Máme času dost, takže ráno v klidu dlouho snídáme, pomalu balíme, sušíme věci a po obědě jdeme stopovat.

Pro zlepšení úspěšnosti se rozdělujeme, Honza tvoří jednu skupinu a já s Michalem druhou skupinu. Zhruba hodinu tvrdneme u silnice a nikdo nás nechce vzít. Je pravda, že hodně aut jsou rodiny a jsu tudíž plná. V jeden okamžik jsme si řekli s Michalem, že ještě deset prázdných aut a půjdeme pěšky, když nás nevezmou. Zhruba páté auto brzdí. Mladej týpek s Audinou. Když vidí, že jsme dva a máme dva velké bágly, tak se trošku lekne. Vzadu má dvě sedačky pro děti a kufr skoro plný. Ovšem nevzdal to, přerovnal půl auta a svezl nás až do Ribera de Cardos. Zde jsme měli větší štěstí, dalšího stopa jsme chytli za chvíli. Vzal nás chlápek, co má v horách chatu a svezl nás až do Llavorsí.

Zde jsme čekali jen chvíli a přijel Honza, který jel také na dva stopy. Na zastávce jsme vyzkoumali (což byl celkem výkon, protože to byla v katalánštině), že cca za 2 hodiny jede autobus a odebrali jsme se do hospody. Měli jsme trošku obavu, že zde za ty 2 hodiny necháme za pivo spustu Euro, ale obsluha byla tak"rychlá", že jsme stihli jen jedno dětské pivo.


Autobusem jsme jeli úplně sami, tak cesta byla v pohodě. V La Guingueta d`Aneu jsme se opět ubytovali v kempu a jen co jsme zalezli do stanu, začal pořádný ceďák.

To je zatím vše, až zpracuju další část deníčku , uveřejním opět zde.

Mapa (kliknutím se zvětší):
                  
Odkazy:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ales Ales | Web | 23. listopadu 2009 v 8:58 | Reagovat

Tesim se na dalsi pokracovani. Apropo, prozrad take neco z tvych (vasich) dalsich planu.

2 Radek Radek | 25. listopadu 2009 v 14:39 | Reagovat

[1]: Tak jeste neprobehla zadna schuze, tak nevim kam letos, nezalezi to jen na me. Mezi reci uz jsem zaslechl Altaj, Jizni Ameriku.

3 Ales Ales | Web | 25. listopadu 2009 v 14:52 | Reagovat

Kdyz jsem kdysi jezdil na oddilove zimni lezeni v Tatrach tak se tam vzdy rikalo, "kdo nevi kam jit, tak at rekne Alesovi, on vas nekam posle." :o))) Tak se kdyztak na me s duverou obratte. Ja vas nekam poslu.

4 Ales Ales | Web | 26. listopadu 2009 v 13:39 | Reagovat

Jedte sem http://www.youtube.com/watch?v=lnH9kbMqj8U

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama