Na horském kole v okolí Dachsteinu 1/3

13. června 2010 v 23:07 | Radek |  Kolo
Sluníčko, panoramata, dlouhé kopce a šotolina, to byly báječné tři dny v Rakousku na horském kole. Jelikož jsem opět nepsal deníček na místě, tak budu psát postupně, v tomto článečku zatím najdete náš první den.

Měli jsme původně odjíždět ve čtvrtek po práci, ale Zdenda během týdne propadl meteodoomsayingu a měl cukání kvůli počasí akci stornovat. Tak jsme přeplánovali a vystartovali už ve čtvrtek ráno, tedy spíše v noci, neboť mám-li budíček v 3:45, tak to je pro mě prostě ještě noc. Cesta přes Dolní Dvořiště a Linz probíhala hladce, jen kousek před Hallstattem jsme uvízli v zácpě, neboť zde opravovali silnici. Zde musím vyzdvihnout Zdendu jako pohotového palubního inženýra, neboť včas zaregistroval, že ručička teploměru díky zácpě a vedru opovážlivě vystoupala a tak jsme se chvilku grilovali ještě topením, prý je to dobrá prevence proti šoku, který by člověk mohl utrpět po vystoupení z vozu. Zaparkovali jsme na socka placu u jezera a bez dlouhého váhání vyrazili.

Pekelná cesta do nebe

Vybrali jsme si kratší, méně náročnou trasu, nebo alespoň to jsme si mysleli. Naše cesta vedla z Hallstattu podél říčky Waldbach vzhůru údolím. Chvíli jsme stoupali po asfaltce, poté jsme projeli kratkým tunelem, obdivovali vodopád a pořád stoupali.

Bylo vedro a cesta byla místy prudká. Postupně se Hallstatské jezero začalo objevovat "tam dole pod námi". Nejelo se mi zrovna moc dobře, nějak chyběl výkon, takže mými nejlepšími spolubojovníky pro tento kopec se staly dva nejlehčí převody. Po tatrankové pauze se nic nezměnilo. Pořád do kopce a krutý spalující slunce, voda mizela kvapem. Připadal jsem si jak parní stroj. Závěr výjezdu byl lahůdkou nakonec. Nejprudší úsek po celkem kamenité cestě, kde zastavit nešlo, neboť už bych se nerozjel. Zdenda dokonce později přiznal, že si myslel, že už to nevyjedu.

Ale zdolali jsme to! V sedle (1502 m) jsme se kochali výhledy hlavně na V směrem k Hallstatskému jezeru. No a já jsem se pokoušel doplnit jídlem energii, neboť jsem byl fakt vyšťavenej. Skoro nám došla voda.

Následoval krátký prudký sjezd k chatě Rossalm, kde jsme se poprvé seznamovali se šotolinou při jízdě s kopce. Možná to není šotolina, nevím jak se tomu nadává, ale mají tady z toho skoro všechny cesty, taková bílá udusaná drť a malé kamínky. Na první pohled to vypadá, jak se potom báječně jezdí, ale po projetí pár prudších zatáček jsem získal celkem respekt k těm zatraceným kamínkům, no prostě "svině jedny klouzavý".
Chata Rossalm slouží jako restaurace, zrovna si zde partička bikerů dávala obídek a my jsme zde velmi rádi doplnili vodu. Chceme si ještě kousek zajet bokem a pak se vrátit na trasu, ale poté co odbočka začne klesat, tak protestuji a vracíme se na náš hlavní směr a tím je jezero Gosausee. Při sjezdu se nám otevřou nádherné výhledy na Gosausee, masív Dachsteinu a jeho zasněžené
vrcholky.
Frčíme pěkně z kopce a stavíme jen kvůli kochání a focení. Radost z této idylky mně kazí podivné tlaky na břiše, které jsem při jedné ze zástavek uvolnil razantním vyprázdněním, asi připomínka té blbé bagety s majonézou z benzínky. Pěkně si tak sjíždíme s kopce a najednou se před námi objeví náklaďák stojící na silnici. Není to ale ledajaký náklaďák. Je to vlastně takový all-in-one stroj, jaký jsem ještě neviděl.

Vsuvka: popis lesního stroje
Na nástavbě má vztyčený stožár, který je lany zakotvený za stromy a ze stožáru má nataženou lanovku dolů pod cestu do údolí. Na nástavbě má také multifunkční chapadlo, na kterém je pila. Práce celého stroje vypadá takto: Celý stroj ovládá jeden človíček, který sedí v kabince u chapadla. Pomocí lanovky si k sobě vytáhne kládu, tu uchopí do chapadla, kterým jej posouvá doleva a doprava, čímž z klády omlátí větve. Poté se otočí za sebe, kde má hromadu klád a tam kládu položí. Pokud je kláda moc dlouhá, je na chapadle také pila, kterou kládu zkrátí na potřebnou délku. Byla by to nejspíše pěkná aplikace pro InteliDrive Mobile, ale celé to běželo z motoru náklaďáku samotného.
Konec vsuvky
Což o to, stroj to byl pěkný, ale zatarasil celou cestu, vlevo se objet nedal, protože tam měl nataženou lanovku a oháněl se tam chapadlem. Vpravo se také objet nedal, neboť za sebou měl hromadu klád tak na dva náklaďáky a ty klády byly přímo u skály. Co teď? Podle mapy žádná alternativní  cesta k jezeru nebyla, vracet se 500 výškových metrů teda rozhodně nebudeme a čekat až skončí práci také nehodláme. Vládce toho stroje podle výrazu v obličeji na nás také  evidentně dlabe, proč také né, vždyť 100 m před strojem stojí cedule, že silnice je od Května do Srpna uzavřená. Rozhodli jsme se, že to oblezeme lesem nad tou skalkou. Je to takové lezení mezi šutry, stromy a kdejakým "lesním bordelem". Nebylo by to nic zvláštního, kdybych už nebyl tak vyčerpaný, nemusel si během toho přelezu odskočit opět na velkou a nemusel se z půlky lesa vracet pro foťák, který jsem zapomněl před tím strojem. Uf, jedeme dále. Zbylý sjezd už je pohoda a výhledy přímo od jezera přímo lék na duši. Na konci jezera je chata a parkoviště, ale vzhledem k tomu, že je všední den a téměř nikdo tu není, tak je tady báječně. Lahvičky Coca Coly mě opět staví na nohy.


Původně jsme měli v plánu ještě jeden výjezd a sjezd, ale změnili jsme plán a valíme dolů údolím po silnici. Celé údolí na mě zapůsobilo takovým klidným vesnickým dojmem. Na loukách se všichni věnovali senoseči. Obzvláště mně zaujali stařičké traktory, které pilně makaly s obracákem či sekačkou. Přijde mi, že tyhle stroje mají takové nějaké kouzlo. Ty moderní megatraktory s klimatizovanou kabinou a EURO V motorem by mě nijak nezaujaly.

Ještě než dojedeme na konec údolí, odbočujeme na chvíli do lesa, kde se cesta v závěru stává technickým sjezdíkem semtam přes větší šutry a kde mně Zdenda samozřejmě ujíždí, což poté vysvětluje tím, že na těch kamenech moc nebrzdil, aby mu to neustřelilo...

Zbytek po silnici podél Hallstatského jezera dojíždím na výpary, já se osvěžuji několika tempy v jezeře a jedeme se ubytovat do kempu v Hallstattu. Po večeři jdeme hned spát a budíček dávám na 7:00. A o tom v dalším díle.

Data z tohoto dne

Jelikož palubní přístroje Zdendova stroje náš výlet poctivě zaznamenávaly, můžete si prohlédnout další data:

Zdendovy fotky: zde
Log trasy na: www.bikemap.net
Log trasy na: ridewithgps
Statistiky:
teplota: 34°avg, 44°max, 27°min
max stoupani: 21% (12°)
max klesani: 19% (11°)
najeto: 53 km
nastoupáno: 1100 m 1450 m
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zdenek Zdenek | 13. června 2010 v 23:33 | Reagovat

No, nenapadlo by me, ze se zde sveris se svymi zazivacimi problemy ;-). Jinak ale pekne napsane.

Jen ten udaj o prevyseni je nevim odkud. Bikemap.net to pocita ze svych dat a tak trochu pridava. Ridewithgps pouziva vyskova data z gps logu, a tak to sedi s tim, co namerila GPS-ka behem vyletu. Proto bych bral za spravny udaj to z ridewithgps, tedy cca 1450m.

2 Radek Láska Radek Láska | E-mail | Web | 13. června 2010 v 23:50 | Reagovat

[1]: Jsem pro otevrenost :)

Udaj o vysce jsem opravil, vzal jsem to z ridewithgps, ale asi jsem spatne prepocetl stopy.

3 Ales Ales | Web | 1. července 2010 v 14:48 | Reagovat

Hehe, neni nad zazivaci problemy na nejake akci nad pasmem lesa :o)))) uz jsem absolvoval takove dve skialpove tury. Prvotridni zalezitost. DOporucuji. :o))))))

4 JazesCAB JazesCAB | E-mail | 28. června 2017 v 22:08 | Reagovat

viagra dmso
http://viagra.withoutdoctorprescriptions.com - viagra without a doctor prescription
  canadian pharmacies viagra soft
<a href="http://viagra.withoutdoctorprescriptions.com">viagra without a doctor prescription
</a> - viagra canadian pharmacy online members
viagra hangover

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama