Na horském kole v okolí Dachsteinu 2/3

14. června 2010 v 23:20 | Radek |  Kolo
Pár slov o druhém výletu pod Dachsteinem, také by se dalo říct okružní jízda kolem kopce Sandling.


Budíček v 7:00 jsme dodrželi a tak vyrážíme brzy. Začínáme asfaltovým prologem do městečka Stambach, kde se napojujeme na naplánovanou trasu. Nejdříve kličkujeme mezi domky a pastvinami, trošku stoupáme, poté krátký sjezdík a už stoupáme podél potoka Zlambach. Je to pěkná cesta lesem opět po šotolině a stoupá celkem mírně, cestou potkáváme bagr, který upravuje příkopy kolem cesty, neboť je vidět že jsou semtam poničené po prudkých deštích (už jste někdy viděli u nás jak někdo upravuje příkop podél lesní cesty?). Takto jsme vystoupali až nad městečko Altausee, kde jsme si dali kochací a tatrankovou pauzu.


Následoval sjezd lesem do Altausee, který byl označen jakousi varovnou značkou. Cesta byla trošku rozoraná po těžbě dřeva, takže vypadala asi jako normální česká lesní cesta, takže to nás nijak nerozhodilo. V Altuasee jsem udělali nákup v supermarketu lahvičku Coly a gumové medvídky, taková maličkost, ale třeba bude hrát i důležitou roli. Dále jedeme po asfaltce směrem na Blaa-Alm, cestou nás předjíždějí auta se závodními čísly, samá zajímavá autíčka od brouka přes Porsche po obrovskou ameriku. Na parkovišti u odbočky horské silnice, která vede k chatě Loserhutte (1504 m) auta dojíždíme, neboť odtud startují k výjezdu k oné Loserhutte. Tak se zde chvíli kocháme, nejhezčí autíčko přijíždí poslední, Volkswagen T1.


Od Blaa-Alm začíná sjezd údolím podél potoka Rettenbach, nic těžkého, tak to docela frčí, jen semtam když jedu vpravo po silnici tak potok hučí pěkných pár metrů pode mnou. V jednom místě Zdenda chytnul zadním kolem nějaký větší šutr, následkem čehož mu začal utíkat vzduch mezi ráfkem a pláštěm. Naštěstí stačilo s tím kolem tak nějak divně mrskat, točit a podobně a místo úniku se zacelilo tmelem, stačilo dofouknout a můžeme pokračovat. Na cestě je také jeden tunel.


Jedna z prvních chalup, ke které dojedeme je hospoda, ale my pitomci ji míjíme bez povšimnutí a hlavně bez doplnění vody. Zhruba v půlce údolí odbočujeme přes potok doleva (na J) a chystáme se přes kopec jet k Ewigewand. Vědomi si kopce před sebou, dáváme delší obědovou pauzu, při které Zdenda zjišťuje, že už nemá vodu, tak mu dolívám ze svých zásob. Zdenda při obědě zobe cukříky v tabletkách a já mu dávám přednášku, že hroznový cukr vozím pro případ nouze - přežití a ne jako normální potravu. Na doplnění energie mně musí stačit tatranka a zbytek je o vůli. Kopec začíná pěkně zprudka a v podvědomí mám, že to bude tak 500 výškových metrů (netuším jak jsem na to přišel, neboť jsem tu trasu předem moc nezkoumal), takže nikam neženu a pomaloučku lezeme do kopce. Už je po obědě, takže slunce opět pálí jak čert, naštěstí jedeme často ve stínu lesa. Při jedné z pauz Zdenda hlásí, že už jsme nastoupali 200 m, což mě celkem potěšilo, přeci jen to vedro už mě zase dává zabrat. Ovšem poté, co Zdenda přepnul na GPS na obrazovku výškového profilu následoval šok. Málem mě kleplo. Naše pozice tam byla namalovaná pomalu na začátku kopce.
Postupně je cesta stále více a více na slunci, vody máme méně a méně, jedu pomaleji a pomaleji, Zdenda čeká častěji, více fotí. Už nás předjeli i ti dva chlápci co jsme je předjeli, když opravovali defekt. Malým vnitřním vítězstvím a povzbuzením pro mě bylo, že ti dva trapně sesedli a tlačili v místě, kde byly na zemi klacky po těžbě dřeva a jelikož já kvůli takovým prkotinám neslézám, tak jsme je předjeli, pravda, jen na chviličku. Voda došla zcela, načali jsem Colu, pravda 5 dcl pro dva za této situace nic moc, ale každá kapka se počítá. Závěr stoupání byl ale už optimistický, neboť na samém vršku byly zrovna pokácené stromy, takže se nám otevíraly famozní výhledy na všechny strany. V místě, kde se silnice začala lámat jsme si neodpustili vítězné fotografování.
Výhled naDachstein byl skvělý, vypadalo to, jako bychom byly pomalu ve stejné výšce, ačkoliv jsme byli cca v 1400 m. Přímo pod námi byla jako na dlani chata Hutteneckalm.
Následující sjezd byl celkem prudký, visel jsem na obou brzdách skoro pořád. Na jedné z křižovatek jsme si nerozumněli a vydali se dále z kopce, frčelo to pěkně, jen to byla jaksi blbá cesta, takže jsme si opět museli nastoupat zpět (k mé nelibosti), ale alespoň jsme nabrali vodu. Dál jsme frčeli po vrstevnici, takže cesta celkem ubíhala až jsme dorazili na chatu pod Predigstuhlem, kde jsme do sebe natankovali Colu za 11,9 eur. Poté krátký technický sjezdík a už jsme na stezce vedoucí k vyhlášené místní atrakci, stěně Ewigewand, ve které je vytesaná vyhlídková cesta, která vede i dvěma tunely ve skále. Zdě opět kochací a tatranková pauza.

Sjezd od Ewigewand do údolí byl parádní. Buď jsme si na tu šotolinu zvykli nebo zde nějak méně klouzala, takže se dalo jet svižně. Před každou zatáčkou jsem měl velké cukání brzdit dlooouhým smykem, kurňa jak by to tady šlo snadno a jak mně tohle baví, z toho snad nevyrostu. Nakonec jsem se ale nějak celkem udžel, přeci jen Schwalbe není sponzor mých radovánek. Sjezd jsem dole hodnotil slovy "ještě jednou prosím".

Následoval už jen návrat údolím až do Hallstatu. Až do Bad Goisern jsme jeli po stezce, která vede pěkně lesíkem podél řeky Traun. Z téhle stezky by si měli vzít příklad budovatelé českých stezek, žádné asfaltové násilí a betonové stavby, prostě šotolinou vysypaná cestička podél řeky, bohatě to stačí. Někde za městečkem Au jsem chytil jakousi druhou mízu a najednou to po silnici jelo jak divý, takže do Hallstatu jsme doslova dolétli. Náročný ale moc pěkný den.

Data z tohoto dne

Jelikož palubní přístroje Zdendova stroje náš výlet poctivě zaznamenávaly, můžete si prohlédnout další data:

Zdendovy fotky: zde
Log trasy na: www.bikemap.net
Log trasy na: ridewithgps
Statistiky:
teplota: 29°avg, 42°max, 20°min
max stoupani: 21% (12°)
max klesani: 23% (13°)
najeto: 81 km
nastoupáno: 1950 m
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ales Ales | Web | 1. července 2010 v 14:51 | Reagovat

Luxusni zalezitost. Jen to vedro by me zabilo. Ja nesnasim vedro. Pro me kdyby bylo v lete maximalne 20 stupnu tak by to byl ideal.

2 Radek Radek | 7. července 2010 v 15:37 | Reagovat

Take vedro dvakrat nemusim. Ovsem tady bylo alespon pres normalne. Loni ve Spanelsku se nedalo existovat ani v noci. Jakmile cokolda neztuhne ani pres, tak to je na me fakt moc :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama