Island 2/3

23. srpna 2010 v 22:40 | Radek |  Hory
V tomto článečku najdete pár řádek o našem dalším poznávání Islandu.

29.7. Cesta s námořníkem

Pro tento den jsme měli v plánu jen přesun do národního parku Skaftafell. Autobus číslo 10 (plán všech autobusových linek na ostrově vypadá asi jako metro v Praze, viz mapka) odjížděl až po obědě, takže jsme dopoledne strávili opět koupáním v termálku. Věděli jsme, že cesta povede po "fkové" čili neasfaltové cestě. Autobus, do kterého jsme nastoupili, byl sice zvýšený, ale jinak žádné zvláštní úpravy neměl. Odjezd trošku nekonečný, řidič kecal s ostatními řidiči a tahal jedno retko za druhým. Nevím, kdo s tím přišel, ale řidič dostal přezdívku námořník, asi kvůli charakteristické čepičce, ošlehanému obličeji a upracovaným rukám. Hned na prvním brodu u kempu se námořník blýsknul předjetím jiného autobusu.
Po rovince to celkem valil, kvůli dírám v cestě vůbec nezpomaloval. Autobus se chvílemi otřásal celkem pekelně. Nejzajímavější byly ovšem výjezdy. Představte si cestu prudkou asi jako když se drápete do nějakého alpského sedla, jen cesta je štěrková a široká tak na ten autobus. Taktika výjezdu byla vlastně prostá, pod kopcem dal námořník jedničku, plný plyn a šlo se na to. Byť byl námořník evidentně mistr volantu, tak jsme se občas do zatáčky úplně nevešli a to pak zadek najel na vyhrnutý mantinel na krajnici, kola prohrábla, bus se opovážlivě naklonil nebo zadek autobusu uskočil zpět na cestu. Cestou bylo několik zastávek na focení přírodních krás, i když jsme námořníka podezřívali, že zastavuje hlavně kvůli doplnění hladiny nikotinu.

Jedna zastávka byla delší, asi hodinová kvůli prohlídce vodopádu, ke kterému se muselo chvíli jít. Sjezdy už tak zajímavé nebyly, jen jednou nás námořník lehce vylekal, když na kopci nějak prořadil a dolů jsme si to valili bez zařazeného kvaltu. Tak v půlce kopce námořník ale šlápnul na brzdu a stroj zastavil, pravda skončili jsme trošku mimo trať, ale po xtém přepočítání zubů v převodovce se podařilo zařadit zpátečku a vlastní silou jsme vycouvali zpět na cestu. Poté, co jsme dojeli na "jedničku", tedy okružní silnici kolem ostrova, byla cesta "zpestřována" již jen dlouhými pauzami na benzínkách. Do kempu ve Skaftafellu jsme dorazili v podvečer. V kempu je pěkné informační středisko, které funguje stylem "jede pěkně, ale neseje". Když se na něco zeptáte, v lepším případě to umějí najít na internetu. Mají zde ale spoustu pěkných cedulí, které vysvětlují ledacos o sopkách, fenoménu Jökulhlaup a tvrdém životě na Islandu. Také je zde možné shlédnout krátké video o trhlině Gjálp, jejíž výbuch v roce 1996 způsobil zničení mostů na okružní silnici (z ledovce vytékal proud vody 40 000 m3/s).

30.7. S námořníkem skoro na moře

Tento den měl být odpočinkový a tak jsme si naplánovali prohlídku jezera Jökulsárlón, ve kterém končí největší evropský ledovec, rozpadá se zde a jednotlivé kry se zde pak úplně roztají nebo odplují do moře. Z kempu jsme sem jeli autobusem a hádejte, kdo ho řídil? No přeci námořník. Hlavní tahák na penízky turistů je výlet obojživelným vozidlem po jezeře mezi plujícími krami.
I my jsme této atrakci neodolali a svezli jsme se obojživelníkem americké výroby. Vtipné mně přišlo, že cestu po jezeře pro tento mnohatunový kolos dělali kluci na nafukovacích zodiakách tím, že odtlačovali kry, aby měl obojživelník volnou cestu. Když jsem viděl, jak na těch člunech blbnou, tak jsem litoval, že se nemohu svézt s nimi. Plusem svezení na palubě obojživelníku ale bylo, že tady byla jakási průvodkyně, která podávala výklad v angličtině.
Kdyby se vám zdálo, že jsem na Islandu nějak omládnul, tak to bude tím, že jsem pozřel 5000 let starý kus ledu, který má prý omlaďovací schopnost. A nebo už nevědí jakou kravinou by turisty nakrmili.
Do odjezdu autobusu jsme měli ještě nějaký čas, tak jsme se ještě prošli k moři a to skutečně stálo za to. Procházku po pláži někde v pekelném vedru ve středomoří považuji za utrpení, ale tady procházka po černém písku mezi bizarními útvary z ledovce, to prostě mělo své neopakovatelné kouzlo a zpětně musím říci, že to pro mě byl hezčí zážitek, než ten obojživelník. Tentokrát mně šumění mořských vln bylo nějak bližší, než dunění dieselu pod zadkem mezi krami.
Po návratu do kempu jsme měli ještě volné odpoledne, takže jsme se zašli podívat k čelu ledovce Skaftafelsjökull (což ale vlastně jen jedno z "ramen" ledovce Vatnajökull), který je asi kilometr od kempu. Jelikož zde ale ledovec také končí jezerem, tak jsme se nemohli dostat až k němu a tak jsme se já, Honza a Péťa rozhodli, že si zajdeme ještě k dalšímu čelu ledovce, které je ještě více na Z od kempu.

Bylo to sice trošku delší procházka po silnici (museli jít až na most silnice č. 1), ale vzhledem k pěknému počasí to stálo za to, byl zde pěkný pohled na celý splaz. Zpět do kempu nás naštěstí vzali autem místí "glacierguides", ale i tak jsme přišli celkem ušmajdaní.

31.7. Vzhůru na Kristínartindar

Původně jsme měli v plánu ještě uskutečnit v NP Skaftafell 2-3 denní trek, ale nakonec jsme usoudili, že zde není pro tento způsob pohybu v přírodě tolik atraktivní a jelikož Honzu bolelo koleno, tak jsme si naplánovali jen jednodenní výlet. Přímo z kempu jsme nejdříve došli k vodopádu Svartifoss, který je tvořen šestibokými kamennými sloupy a tímto přitahuje pozornost mnoha lidí. Ovšem jak nás upozornil Jirka, tyto šestiboké sloupy nejsou až tak velká zvláštnost, neboť se nacházejí i v Čechách, např. na Panské skále.
My jsme pokračovali dále vzhůru na náhorní malou plošinu Skaftafellsheithi, kterou ze Z obklopuje údolí Morsá a z V ledovec Skaftafelsjökull. Bylo krásně slunečno, takže jsme si to užívali jako procházku. Sice to byla cesta do kopce, ale bez těch velkých batohů to skutečně byla procházka.
Měli jsme nádherné výhledy do údolí řeky Morsá, údajně je v tom údolí někde most pro pěší (který jsme původně zamýšleli použít při treku), ale ať jsme koukali jak jsme koukali, tak jsme jej z té výšky neviděli, tak nevím nevím jestli tam nějaký je. Celkově jsme nikam nespěchali a užili si oběd v trávě na sluníčku. A to vedlo až k tomu, že se morálka rozvolnila natolik, že někteří členové výpravy začali mlet něco o tom, že na ten kopec s krásným libozvučným jménem Kristínartindar snad ani nepůjdou.
Motivovanost skupiny jsem se pokoušel zvýšit tím, že jsem připomněl, že naše zcela poslední plzíňka byla v batohu na mých zádech a já jsem na vrchol chtěl jít. Nakonec jsme tedy na vrcholu (1126) stanuli všichni, bylo to zároveň naše nejvyšší místo, kterého jsme na Islandu dosáhli. Výhledy nebyly z vrcholu nic moc, protože jsme byli již v mracích a jen občas se to rozfouklo. Zato byla slyšet praskání ledovců, byly to rány jako když zahřmí (což jsme si nejdříve i mysleli). Během sestupu zpět do kempu se nestalo nic zvláštního, kromě toho, že byla jistými Čechy v národním parku zcizena houba za přízemním účelem konzumace.

A to je zatím vše, v dalším díle této pohádky na pokračování si povíme o tom, kterak jsem zjistil, že námořník ze mě nikdá nebude, ukážeme si, kde nebeský kůň šlápl do země a abych na další díl nalákal i techniky, tak bude i pár řádek o návštěvě geotermální elektrárny.

Odkazy
1. díl tohoto seriálu o výletu na Island najdete zde.
3. díl tohoto seriálu o výletu na Island najdete zde.
Výběr z mých fotek najdete zde.
Výběr z mých Jirkových najde zde a panoramata zde.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eva Eva | 24. srpna 2010 v 8:14 | Reagovat

Jéé, to se těším, až si ukážeme, kde nebeský kůň šlápl do země. :)
Zdá se mi, že máš ty zápisky čím dál lepší a líbí se mi ty odkazy.

(Všimla jsem si teda i pár chyb... :), "blýsknout" je podle mě s "y" a v "Panské skále" ti chybí "s"... a možná ještě něco. Ale nevím, jestli ti to sem můžu takhle psát? :) )

2 Michal Michal | 24. srpna 2010 v 11:38 | Reagovat

Odkazy v textu jsou skvělý, pomalu se z toho stává interaktivní průvodce po Islandu.
Jen věcná poznámka, jak jste šli na ten ledovec beze mě a Jirky, tak je víc na V od kempu.

3 Radek Láska Radek Láska | 24. srpna 2010 v 18:52 | Reagovat

[2]: Díky za věcnou připomínku, v textu jsem to opravil.

4 Radek Láska Radek Láska | 24. srpna 2010 v 18:55 | Reagovat

[1]: Dík za nalezení chybek, možná kdyžtak piš mailem o chybách, jestli se Ti chce, já je v tichosti opravím :)

5 Ales Ales | Web | 26. srpna 2010 v 8:01 | Reagovat

Doporucuji na konec predchoziho dilu dat odkaz na tento dil.
Jinac jako vzdy super pocteni a krasne fotografie.

6 Radek Láska Radek Láska | 5. září 2010 v 18:04 | Reagovat

[5]: Odkazy doplneny :)

7 Lucie Lucie | E-mail | Web | 19. dubna 2016 v 18:00 | Reagovat

Zajímavý, jste dobrý, že jste to všechno dali ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama