Šumava barevná

4. října 2010 v 22:14 | Radek |  Výlety
Kdyby se tento výlet odehrál podle původního plánu, tak by byl v rubrice Kolo. Jelikož se ale pár účastníků leklo podzimního počasí, tak byl výlet přeplánován na procházecí.


Pátek

Vzhledem k tomu, že doprava vlakem do 250 km vzdálené Nové Pece trvá 5 hodin, vydali jsme se na cestu nakonec auty. Fávo kromě menšího povaření chladící kapaliny během cesty přes ucpanou Prahu nezklamalo, Michal také neměl vážnější potíže a tak jsme se všichni, tedy Jirka s Evou, Michal, Danča, Lukáš s Evkou, Jirka a já shledali v Nové Peci v penzionu U Lišáka. Večer jsme poseděli, popili, pokecali a domluvili plán na sobotní výlet.

Sobota

Den jsme zahájili snídaní v penziónu U Lišáka a nebyl to zrovna nejpříjemnější start do nového dne.  Chudá snídaně táborového charakteru by mně až tak nevadila, ale to, že polovina pochutin, která byla balená byla prošlá, tak to byla fakt síla. Asi tady podnikají skutečně dost "lišácky", ostatně i web tohoto podniku stojí za přečtení.
Naše další cesta tedy vedla do místního obchodu s potravinami, kde jsme si udělali zásoby nejen na výlet (neboť Lukáš hlásil, že cestou nebude jediná hospoda), ale i na druhý den.
Náš pěší výlet začínal v Novém údolí, kam jsme dojeli vlakem. Cesta to byla přímo vyhlídková, neboť trať se zde klikatí lesy a loukami NP Šumava. Nové Údolí je nejen konečná stanice vlaku, ale také ráj pro železniční fandy, neboť se zde nachází muzeum pošumavských drah, hospůdka Vagón a údajně nejkratší přeshraniční železnice na světě.
My jsme se vydali vzhůru do kopce na Třístoličník, cesta vede přímo po hranici a tak se naše diskuse stočila i k tématu železné opony. Trošku z toho běhá mráz po zádech, když si člověk představí, jak to tady vypadalo před zhruba 20 lety. Na Třístoličníku jsme se u německé hospody pojedli české chleby a pokračovali dále po hřebeni. Je to smutná krajina, na Německé straně pokácené mrtvé stromy, na České straně stojící mrtvé stromy.

Zanedlouho jsme došli na trojmezí, tedy místo, kde stýká hranice naší vlasti, Německa a Rakouska. Na Plechém jsme odbočili na Žlutou značku a dorazili na vyhlídku u Stifterova památníku, odkud je pěkný výhled na Plešné jezero, tedy pěkný až na ty mrtvé stromy. Dále jsme pokračovali přímo dolů k jezeru po cestičce, která byla na rozcestníku označena jako "zážitková", ve skutečnosti bych ji ale nazval jako agitační. Cesta je lemována cedulemi, kde je stále dokola vysvětlováno, jak je mrtvý les přirozený a že je správné to tak nechat být. Hodnotit, jaký postup je správný bych si netroufl, ale ta jednostrannost informací mě štvala. U jezera jsme spatřili velkou vážku se v mírném deštíků se u stolečku posilnili. Mírným klesáním po žluté, zelené a opět žluté jsme došli zpět do Nové Pece. Výlet to byl delší, ale moc pěkný. Den jsme zakončili opět v hospůdce (samozřejmě ne U Lišáka).

Neděle

Ráno jsme si již nenechali pokazit lišáckou snídaní a raději jsme se využili vlastních zásob. Pro tento den jsme si naplánovali kratší výlet kolem Borové Lady. Vyrazili jsme po zelené značce směr Nové Hutě. Kousek za Svinnou Ladou jsme si udělali krátkou odbočka na naučnou stezku Chalupská slať, která je pěkně udělaná a stojí určitě za tu krátkou zacházku.

Na cestě nás provázelo sluníčku, tak cesta, byť po asfaltu, pěkně ubíhala. V Nové huti jsme odbočili na žlutou značku a přes Šindlov a pohnojenou louku vystoupili na hřeben, dále lesíkem až na Alpskou vyhlídku. Alpy byly skutečně vidět, jakkoliv se mně zdálo neuvěřitelné, že odtud může být vidět Gross Priel. Slunce, louka, výhled prostě dokonalé podmínky pro provozování lemplingu. Nevím jak dlouho jsme se zde opalovali, ale nejraději bych tam v trávě s barevnými stromy nad hlavou ležel až do západu slunce.

Zpět do Borové Lady už to byl kousek, tak to uteklo jak nic. V Borové Ladě jsme se ještě posilnili na cestu domů, bohužel některá jídla jaksi neoplývala čerstvostí.

Závěr

Sice mě mrzelo, že sešlo z původního plánu přejet kousek Šumavy na kolech, ale tenhle procházkový výlet byl také moc pěkný. Nejen barevná podzimní příroda, ale hlavně hřejivé sluníčko bylo po deštivých Tatrách moc příjemné. Pro turistiku je Šumava kraj zaslíbený, pro gastroturisty jsou zde ještě rezervy.

Fotky: zde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ales (autor) Ales (autor) | Web | 6. října 2010 v 7:24 | Reagovat

Jojo, Sumava je nadherny kraj. V jistem obdobi to byl muj kraj zaslibeny. Pak jsem presedlal na Alpy, no a ted je to asi ta Skandinavie. Bohuzel to mam stale dal a dal. :o)))  Tak pekny den.

2 Radek Radek | 6. října 2010 v 17:11 | Reagovat

[1]: No jestli se muj akcni radius bude take takhle zvetsovat, tak to abych zacal setrit na lepsi povoz :)

3 Zlatuš Zlatuš | E-mail | 29. října 2014 v 10:11 | Reagovat

U Lišáka jsme byli předminulý rok také a musím říct, že celkem taky hrůza, no už nikdy více:) Jinak vzhledem k tomu, že jsme jeli na Šumavu na chatu přes slevový portál http://www.topsleva.cz/aktuality/sumava-kam-na-vylet/ a strávili tam týden, tak jsme ji proletěli skoro "celou" a bylo to fajn:) Člověk by neřekl jak si může takhle v lese odpočinout:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama