Julské Alpy 1/2

29. listopadu 2011 v 21:57 | Radek |  Hory

Po delší době krátké vyprávění o výletě do krásných hor a krátké exkurzi u chorvatského moře.


Cesta z města do ekokempu

Myslím, že propagaci tohoto výletu mezi kamarády jsem nezanedbal, ale přesto jsme vyrazili jen ve dvou, já a Danča. Z práce mizím po obědě, favoritkem jedeme do Chlen, kde provádíme výměnu vozu za tátovu Fabii. Dále míříme na Vídeň, bohužel už ve Vysokém Mýtě nevím kudy jet a tak prapodivně kličkujeme po vesničkách, než se nám podaří natrefit na pětatřicítku. Z Vídně to po dálnici jde už snadno, sjíždíme až u Villachu a přes sedlo Wurzenpass přijíždíme do Slovinska. Víme, že je kemp přímo v Kranjské Goře, bohužel o jeho umístění víme jen tolik, kolik uvízlo v mé hlavě, když jsem si to na internetu prohlížel na mapě. Naštěstí jsme kemp uprostřed lesa našli na druhý pokus a tak jsme cca v 1:00 postavili stan a šli na kutě. V kempu bylo úplně liduprázdno, kromě nás už jen dvě další auta.

Jak jsme minuli ferratu na Malou Mojstrovku

Pro dnešek máme v plánu ferratu na Malou Mojstrovku. Autem vyjíždíme do sedla Vršič po tzv. Ruské cestě (stavěli ji ruští zajatci za 1. sv. války kvůli zásobování Sočské fronty). Cestou potkáváme spoustu cyklistů, kteří se šplhají do sedla a to jsme ještě měli štěstí, že jsme jeli ráno, protože se zde zrovna konal nějaký závod a cesta byla po odstartování prakticky neprůjezdná. V sedle je strašná spousta aut, takže jsme rádi, že jsme pro naše autíčko ještě vůbec našli místo (parkovné 3 E).
Začínáme stoupat ze sedla na Z, chceme jít na vrchol ferrátou, která je v S stěně a v průvodci je označená jako 4-B/C. Stoupáme až do místa, kde podle mého úsudku, založeného na pohledu do mapy, by měla ferrata začínat. Bohužel poté, co jsme dorazili k domnělému začátku ferraty, vidíme, že jsme na horním okraji stěny a zespoda vylézají lidé se sedáky. Nicméně na vrchol to je ještě nemálo desítek výškových metrů a vypadá to krkolomně, tak předpokládáme, že ferrata pokračuje dále. Takže nasazujeme sedáky a přilby a stoupáme dále. Výstup je sice místy vzdušný, ale jistit se již nebylo za co, sem tam nějaká kramle. Vrchol jsme tedy dosáhli, ale bohužel ne po ferratě jak jsme chtěli. Počasí bylo nádherné a tak jsme se během oběda mohli kochat krásnými výhledy do všech stran.


Dolů jsme sestoupili normální cestou a ještě jsme našli jednu kešku. Další dvě kešky jsem měl v merku v sedle. Jednu jsem našel snadno. U druhé jsem našel bunkr, ve kterém měla keš být, ale jako keškař začátečník jsem sebou neměl čelovku a bunkr byl větší, než jsem původně myslel, takže na jeho průzkum jsem si netroufnul.
Jelikož bylo ještě brzy na návrat do ekokempu, tak jsme se vyvalili u jezírek pře Kr. Gorou. Na opalovačku moc pěkné místo, ale voda tak ledová, že jsem do toho vlezl jen po kolena.


GPS log tohoto dne zde (pozor, nevede ferátou).

Cesta do okna

Pro dnešek je naším cílem Prisojnik po ferratě Kopiščarjva Pot (někde také Jeseniška Pot). V našem průvodci je ferráta hodnocena jako 5-C/D, všude jinde na internetu je hodnocena jako středně těžká, tak uvidíme.
Ráno tedy opět vyjíždíme do sedla Vršič, oproti včerejšku je zde liduprázdno. Tentokrát vyrážíme ze sedla V směrem, menší kopeček, malé klesání, poté kousek Lukášovy vrstevnice a už jsme na začátku ferráty, hurá dnes to vyšlo. Nasazujeme slušivé přilby a sedáky a vyrážíme. Na rozdíl od včerejška potkáváme více lidí, ale žádná davová hysterie se nekoná. Také často hledíme do kamenné tváře dívky, kterou zde nazývají "pagan girl".
Cesta není nijak těžká, jen v jednom místě, kde se lezlo po kramlích to bylo kousek trošku převislé a v jednom místě (které zmiňují všechny průvodci), je třeba troška šikovnosti, neboť se prolézá celkem úzkým místem. Během cesty nás pobavilo, když nás předešel chlapík, který měl v batůžku malého psa, to se někdo má, nechat se nést po ferrátě a celou dobu mít super výhled do krajiny.


V klídku postupujeme vpřed a najedou hle, skalní okno už je před námi. Včera, když jsme jej pozorovali z odpočívadla cesty na Vršič, tak Danča říkala, že je nějak malé. Uvidíme, jak se jí bude zdát 80 m velké okno za chvíli, až budeme přímo v něm. A vskutku netrvá to dlouho a už stojíme v okně, kocháme se výhledem do údolí směrem na Kr. Goru a dále až někam do Rakous. Závěr okna je žebříkového charakteru.


Jak vylezeme z okna, tak se nám otevírají výhledy na druhou stranu hřebene a také pěkně fouká. Během oběda se rozhodujeme, že na vrchol Prisojniku už nepůjdeme, neboť vidíme, že už je v mracích. Sestupujeme tedy zpět do sedla, z lenosti se nám nechtělo jít přes Sovnu Glavu (nepůjdu do kopce, když mám klesat že) a turisté před námi to také zkušeně obcházejí po vrstevnici, tak jdeme za nimi. Za lenost jsme byli potrestáni tím, že se musíme prodírat klečí, což tak nemám rád. V sedle mám ještě dluhy v podobě kešky v bunkru, takže vybaven čelovkou vyrážím na průzkum bunkru spolu s Dančou. Bunkr má několik místností v několika úrovních, střílnami jsme mohli pozorovat, kam mohli hlavně tak mířit, kešku se nám nakonec najít podařilo. Na chvíli se zastavujeme v Kr. Goře, kde se pokoušíme zjistit počasí. Bohužel v informacích moc ochotou neoplývají a jejich vyčerpávající informace o předpovědi počasí sestává z vytištěné webové stránky s předpovědí na týden, na internet se na informacích podívat nejde a posílají nás do kavárny nebo do recepce hotelu, grrr, začínám šetřit na mobil s internetem.
Vracíme se do ekokempu, kterému zde musím věnovat pár řádek. Správný název kempu je Natura Eco Camp, přívlastek eko je teď v módě, takže jsem tomu nějak nevěnoval pozornost. Co znamená eko jsem si uvědomil, až když jsem si šel dát nabít baterky do GPSky a foťák, zásuvku na elektriku jsem ale nenašel, veškeré osvětlení bylo LED a voda do sprch se ohřívala solárními panely. Líbilo se mně, že nebýt nabíjení, tak jsem si absence elektriky ani nevšiml (možná byla ale jen umě skrytá). A celkově v kempu vládla hrozně poklidná atmosféra, při největší obsazenosti, co jsme zažili, zde byla tři auta + parta cyklistů. V podstatě v kempu měl majitel zahrádku, výběh pro koně a večer seděl u ohně, nohy na trnoži a v ruce knížku. Tomu říkám být rentiérem :).

GPS log tohoto dne zde

Vodopády

Ráno nás vítá zachmuřená obloha, sice neprší, ale je zataženo a mlha velice nízko, jít někam výše do hor nemá cenu. Nikam nespěcháme, spolu s českou rodinkou snídáme pod přístřeškem a koumáme co podnikneme. Volba padla na výlet údolím podél potoka Martuljek, kde by měly být dva pěkné vodopády a krátká lehká ferrátka po cestě.
Auto parkujeme v obci Gozd Martuljek a vyrážíme podél potoka vzhůru, údolí se postupně svírá až jdeme vlastně v rokli na jejímž konci je první vodopád s velmi poetickým jménem Spodnji Martuljkov Slap, celkem pěkný vodopádík. Cesta zde vystupuje z rokle, tak čekáme tu ferrátku, ale projdeme pár serpentínkama a jsme nahoře. No nic, jdeme dále. K druhému vodopádu (Zgornji Martuljkov slap) to je ještě další cca 3 km a do kopce, chvílemi už se Danče moc dál jít nechce, ale já jí říkám, že už to není daleko a v duchu si říkám, snad ten vodopád bude alespoň pěkný. A byl pěkný. Dalo se vylézt až k němu po lanem zajištěné cestě, ale ačkoliv jsme s sebou měli všecky cetky na ferráty, zhodnotili jsme, že stačí jen přilba


Také zde měla být někde keška, jenže se mně nedařilo ji najít, zato Danča ji našla celkem rychle, takže máme další malý úlovek. Dolů jsme šli trošku jinudy, kole kapličky a farmy - hospody, kde jsme se ale nějakou gastroturistikou nezdržovali. Sice jsme na ten třetí den chtěli jen pohodový výlet, ale k autu jsme přišli celkem unavení. Další den jsme se chtěli vydat do italské části Julských Alp a tak jsme chtěli zakempovat někde v Itálii poblíž jezera Lago del Predil, kde podle našeho průvodce sice není kemp, ale kempování se zde toleruje, tak jsme si říkali, že to zkusíme. Kousek pod jezerem je městečko Cave del Predil, které mě zaujalo tím, jak bylo hnusné. Velký lom přímo ve městě a divné vybydlené baráky a vedle nich novostavby. U jezera jsme byli rozhodnuti, že zde kempovat nebudeme snad ještě dříve, než se kola našeho automobilu zastavila na parkovišti. Je zde hospoda, která je tvořena shlukem podivných staveb obklopených bordelem, divné místo. Jezero pěkné, ale raději se přehoupneme přes kopec do Bovce.
Při přejezdu sedla Predel jsem opět vzpomínal, jak jsme to tady v dávných časech brázdili pod Láďovým velením Karosou s vodáckým vlekem. Ubytováváme se v kempu v Bovci, který mně je z vodáckých výprav také dobře známý, a jelikož budeme zítra brzo vstávat, tak jdeme brzo na kutě. Pro mě příjemná drobnost v kempu byly uzamykatelné skříňky, ve kterých byla uvnitř elektrická zásuvka, takže jsem si mohl nabít všechny baterie. Je to zajímavé, když jsem tady byl před více než deseti lety, neměl jsem jsem na nabíjení nic a teď jsem měl mobil, foťák a baterky do GPSky, jsem zvědav co bud mít ještě za krámy za deset let.

GPS log tohoto dne: zde
Fotky z celého výletu: zde

A v dalším díle si řekneme o tom, kterak jsme se po Italských Julkách toulali, o gastrozážitku roku a o tom, jak jsme se měli u móře.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ales Ales | Web | 30. listopadu 2011 v 7:36 | Reagovat

Pekny. Koukam, ze jsi se vrhnul na keskareni. Si vzpominam, ze kdyz jsem hledal nejakou tu uchylnou krabicku na SSaN tak jsi na me koukal jak na pitomce. :-D Take jsem koukal trochu napred ve fotkach, ze jsi se uz dal i na morskej kajak, tak to gratuluju. Doufam, ze te to chytlo a nebudes se tak branit, kdyz te lakam nekam na vodu. ;-)

2 Brahma Brahma | E-mail | 30. listopadu 2011 v 22:01 | Reagovat

Přes sedlo Predel jsem jel z Itálie do Slovinska na kole. A hlavně jsme kousek ze sedla odbočili na horskou silnici na sedlo Mangart 2677m.n.m. To si autem nevychutnáš :-) Moc pěkný článek. S kajakem opatrně, opravdoví vodáci jezdí po Vltavě parníkem :-P

3 Radek Radek | 12. prosince 2011 v 7:37 | Reagovat

[1]: Sem tam nejakou, kdyz je poceste, kdyz si to predem nezapomenu nahrat a kdyz je na to cas. Zatim nejlepsi byla keska v tom bunkru, protoze kdyby tam nebyla, tak bych se tam nepodival.
On to nebyl kajak, spise takova "lod pro blbce turisty", ale prekvapive snadno se to ridilo i kdyz to nemelo kormidlo. Mohu prozradit, ze dalsi destinaci vhodnou pro vozeni se po vode uz mam v merku.

4 pecan pecan | Web | 6. října 2016 v 6:51 | Reagovat

sjednocená půjčka éra kalkulačka 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama