Loudaní 2011, část 2/7

12. ledna 2012 v 22:10 | Radek |  Kolo
Tento díl bude vyprávět o tom, jak jsme bojovali s počasím, trudomyslností a prudkými kopci.

Celou noc neprší, takže spíme v pohodě a vstáváme podle budíka, vyrážíme. O kousek dál, u Dibrovova pomníčku narážíme na Loudaly, kteří zde okupují přístřešek, buď už jsou vzhůru nebo ještě nešli spát, těžko říct. Už i zvířátka jsou vzhůru, přes cestu nám přeběhla divoká prasata. Je celkem nevlídně, mlha, vlhko a ne úplně teplo. Ale cesta je slušná, tak postupně stoupáme k vrcholu Velká Javorina. Na vrcholu je vysílač, odporně vlhko a vítr, rychle pryč.
Z vrcholu máme sjet po zelené a v itineráři máme poznámku "pozor, prudký sjezd !!!". Ovšem místo prudkého sjezdu narážíme na padlé stromy, přes které musíme kola přenášet. Mám naloženo na nosiči, takže to jde dost těžko. Takhle přenesu pár stromů a pak provedu "změnu konfigurace", čili báglík putuje z nosiče na záda, ještě že to soudruzi ve Sportarsenalu vymysleli takhle univerzálně.
Popadaných stromů je zde spousta, takže to přelézáme dost dlouho. Když se mi zdá kolo těžké, vzpomenu si na kolegu Loudala na lehokole a hned mi je zlehkne. Za polomem následuje sjezd. Což o to, sjezd to možná je, ale tak pro borce s širokýma gumama, širokýma řidítkama, motokrosovou přilbou a volnejma kraťasama. Já visím na brzdách, chvíli jedu a chvíli se smýkám směrem dolů, pokouším se netrefit strom a nehodit tlamu, ale ani to se mně jednou nevyhnulo. Sláva, jsme pod kopcem a zároveň jsme v obci Květná. Začalo lejt.


Je čas na snídani a obchod má otevřeno. Kupuji snídaní a Jesenku ve slevě, řídím se heslem "cukříkama proti trudomyslnosti". Jelikož jsem ještě při síle a Jesenka nebyla ve slevě asi bezdůvodně, tak při pokusu z ní něco vymáčknout se nečekaně otevírá na druhé straně tuby než je běžné a cukříky končí v mém rukávě a na bundě. Ještě v tom chcavci asi roj včel nepotkáme.
U obchodu se postupně střídají další Loudalové. Zdenda začíná mudrovat "prší, co budeme dělat ... nezalezeme do hospody?". Není čas lámat si hlavu počasím, jedeme dále. Vlastně spíše tlačíme vysokou trávou a podle toho jak je ušlapaná jasně vidíme, že na špici asi teda nej(e)deme, no alespoň nebudeme mít tak mokré nohy (prvních 100 m).

Od kontrolního bodu č. 6 - Nová hora (bláta) nás čeká sjezd. Takový nezapomenutelný sjezd, zejména pro toho, kdo opustil v závěru značku (jako my, blbci) a vzal to krajem pole. Nebylo to totiž ledajaké pole, bylo to podělané jílové pole, takže dole máme na kole tak 10 kg bahna. Jestli tudy jel nějaký gramhonič, nebo leštič, nedejbože někdo, u koho se obě úchylky kombinují, tak bych nechtěl vidět jeho tepovku.
Jílové pole u končí u brodu. Brod se stává myčkou kol (tak, teď mě ekologové sežerou). Přístup k mytí kol je různý, někdo stojí na kraji potoka a diplomaticky lehce šplíchá na kolo. Někdo kolo vrazil do splavu a nechal pracovat přírodu. Já volím střední cestu, stojím v potoce a pokouším se nejhroznější bahno dostat dolů, hlavně z vidlice. Detailama jako je řetěz se moc nezatěžuji, protože je jasné, že by to byla marná práce.
Přejedeme asfaltku a pokračujeme po zelené směr Velký Lopeník. Chvíli normálně jedeme, pak chvíli jedeme na tajtrlíka, pak chvíli tlačíme do kopce a pak nenormálně tlačíme do brutálního kopce. Tohle se nedá moc popsat, to se musí zažít. Udělám krok vpřed, o půl kroku se sklouznu zpět, popotáhnu kolo vpřed. No a takto do té doby, než člověk vyleze 500 výškových metrů. Ale vše špatné, je k něčemu dobré, alespoň jsem natrénoval nový úchop kola, který vypadá takto: levou rukou držím řidítka a pravou rukou sedlovku, kterou mám u pravého ramene.
Odměnou nám je vrchol, kde chčije (ostatně to je od rána stejné) je zima a je prdlajs vidět (jsem kochací typ). Posíláme do centrály kontrolní SMS a v přístřešku se ládujeme. Nějaký Loudal Moravák nabízí salám, nepohrdnu, každá energie se hodí. V této chvíli ještě nevím, že mě neživí naposledy, ale teď nechci předbíhat.
Sjíždíme na jakousi asfaltku ve větší skupině Loudalů a vyhlížíme hospodu. Dojíždíme až k motorestu na silnici u svištíme po asfaltu s jasnou motivací: hledá se hospoda. Dojíždíme až k motorestu Rasová. Celí natěšení se hrneme parkovat naše stroje na zahrádku pod stříšku, ale proti nám se hrne vrchní "ty kola sem nesmí..". No nic parkujeme na dešti, hlavně ať už jsme uvnitř. Ha, hospoda plná Loudalů, to jsou teda závodníci. Je mně zima, v hospodě je také zima, nejlepší na celé hospodě je horkovzdušný osoušeč rukou na záchodě, nejraději bych si pod něj sednul. To jsou věci, která vás normálně nenapadnou (nebo mně teda né), ale tohle není normální výlet, takže proč by člověka měli napadat normální věci že? Už během jídla se u našeho stolu začíná u některých Loudalů objevovat trudomyslnost a podivné touhy po suchu a teple. U vedlejšího stolu jsou Loudalové už naopak tak veselí, že mohou vyrazit dále, teda ještě od obsluhy vyžebrali igelitové pytle na odpadky navlíkli se do toho a pak vyrazili.
Bohužel zaječím touhám podlehl i parťák Zdeněk, já chci jet dál, takže se budeme muset rozdělit. Zdeněk plánuje se vyspat v suchu a brzo ráno vystartovat. Je to střelec, takže je pravděpodobné, že nás zítra dojede. Dál pokračuji s Michalem a Radkem. Další cesta je v duchu "bahnem vpřed", občas tlačíme občas máme překážkovou dráhu přes padlé stromy. Radek (ten druhý, ne já) trpí, když projede bahnem, tak se mu nabalí bahno na zadním kole tak, že se přestane točit. Takže prakticky to vypadá takhle, ujede 10 m a zastaví se mu zadní kolo, zakleje, klacíkem vyšťourá bahno a může popojet dalších 10 m. Problém byl v tom, že mezi zadní stavbou a pláštěm měl tak 1 cm, kde udělali němečtí soudruzi chybu? Z další cesty si pamatuju, že jsme jeli bučinama a potkali jsme bečkodrom, s Moravákama si člověk alespoň rozšíří slovní zásobu.
Sjezd do Vlárského průsmyku byl okořeněn jedním blbým odbočením, které nás dovedlo do dvora usedlosti, kdy byla smečka štěkajících psů. Nicméně sedlák za chalupou sekal trávu, to jsem ihned interpretoval, že takový zemědělec není blb a když sušení seká proto, že bude hezky. Už neprší.
Další věc, která kořenila sjezd do Vlárského průsmyku bylo bahno, ještě větší a hlubší než jsem doposud potkali, prostě toálně rozjebaná cesta od lesáků v celé šíři, kde prostě neprojedeš (asi jako, když ani óčko nenasadíš).
Ve Vlárce myjeme kola v potoce a přitom nás předjíždí Milča s Pepem, Milča už jede na singlspeedu. Poté nás čeká opět pěkný výtlač a výlet na Slovensko ke kontrolnímu bodu 11 - Brezová kaplnka.


Poté docela i jedeme a když nejedeme, tak řešíme kde budeme nocovat, jelikož jsme celí promoklí, tak toužíme po teplé posteli. Naštěstí máme přítele na telefonu (Michalovu sestru) a ta nám domlouvá nocleh v motorestu v Lidečku, což je sice zajížďka, ale alespoň to budeme mít jisté. Z hřebene už sjíždíme potmě a do motorestu dojíždíme po 22:00, naštěstí na nás paní počkala a i něco k jídlu jsme dostali. Takže rychle pivko, sprcha a spát, za pár hodin budeme vstávat a navíc se budeme muset vrátit kus proto směru trasy.

Data:

Fotky: zde (mám jich jen pár, neboť foťák během akce odešel do věčných lovišť)
Video z brodu: zde
Odkazy:
- trase je na starém webu Loudání zde, jinak další info na novém webu
Další díly vyprávění:
6. díl (zatím není)
7. díl (zatím není)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 vesela vesela | Web | 12. ledna 2012 v 22:23 | Reagovat

Dobry clanek, mrkni na muj webik !

2 Brahma Brahma | E-mail | 12. ledna 2012 v 22:52 | Reagovat

Úžasné, skvělé, krásně to píšeš. Z teplého domova se sklenicí piva se to moc dobře čte :-D

3 Milča Milča | 13. ledna 2012 v 7:38 | Reagovat

Pospěš si s těma dalšíma dílama. První dva už jsem zhltnul....

4 Pepe Pepe | 13. ledna 2012 v 9:28 | Reagovat

Pěkné, pěkné... A nezoufej Radku, nezoufej, čas uplynulý od minulého Loudání je už delší, než zbývající do letošního, tak že... Nastává předpřípravné období,rozlož tempo a můžeš plynule přejít z reportu 2011 do reportu 2012 :-)

5 test test | 13. ledna 2012 v 9:36 | Reagovat

test funkcnosti (klidne smaz)

6 amito amito | E-mail | 13. ledna 2012 v 15:01 | Reagovat

...zdarec tak se jistě brzy uvidíme na L2012piš piš jde ti to dobře , musíme si připomenout jak to bude opět těžké!!! amito :-P

7 Honza Honza | E-mail | 13. ledna 2012 v 16:58 | Reagovat

...na ten dvůr s hnojištěm jsme zabloudili taky..

8 amito amito | E-mail | 14. ledna 2012 v 0:01 | Reagovat

...to je divné,my s Patrikem Procházků taky a ještě dostal panáka slivovice a i za mne musel vypít, a potom nás majitel provedl zadem za stodolou lesem a my sjeli pěkně do vsi..... :D

9 Ales Ales | Web | 16. ledna 2012 v 20:18 | Reagovat

Jako vždy skvěle a motivačně napsano, jsem zvědav u kterého dílu tzv. Brahma podlehne a přihlásí se :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama