Loudaní 2011, část 3/7

19. ledna 2012 v 22:38 | Radek |  Kolo
Další díl Loudácího vyprávění nás zavede do dalších kopců Bílých Karpat, hřebene Javorníků a Vsetínských vrchů.

Ráno vstáváme ne úplně v noci, ale zase ne nijak pozdě. Jsme rádi, že jsme se z motorestu vypařili celkem nenápadně, neboť díky zabahněným kolům i přes veškerou snahu po nás asi museli trošku uklidit. Wapku v této dědině nemají, takže kolům nic pěkného dopřát nemůžeme, také jedeme dopřát alespoň žaludkům do sámošky.
Skvěle, dnes neprší a má být pěkně. Se skřípotem vpřed! Nejsme na trase, takže se nejdříve vracíme k trase a cestou myjeme v potoce trošku kola, Radek sebou má košťátko, takže to jde pěkně od ruky.


Michal naviguje, takže ani moc nevím kde jsme a kam jedeme. Šlapu tupě na kašpara do jakéhosi kopce (už si začínám zvykat), když v tom mě vytrhne ze stereotypu kvikot brzd a volání "jedete blbě" ... aha, takže už jsme na trase a vracíme se proti směru a potkali jsme Loudaly. Po vyfocení rozhledny na Čubově kopci zase šup z kopce dolů a už stoupáme a stoupáme a tlačíme, pereme se s kopcem, bojujeme ... a jsme na vrcholu, na bájném vrcholu Makyta (923). Kopec je zajímavý tím, že z něj je úplné prd vidět, stojí na něm statné stromy ale i přesto jsou tací, kteří se s kolem plahočí i vícekrát za rok, blázni.


Z Makyty lezeme po červené (konečně barva hodná hřebene a státní hranice), po chvíli se však značka dělí, už nevím kam jsme se vydali, ale později jsme z vyprávění zjistili, že jsme zvolili tu podstatně lehčí větev červené značky. Chvílemi jedeme a chvílemi tlačíme, jízda trvá tak 10 sec, tlačení tak 10 minut. O nějaké cyklistice nemůže být řeč. Radek často volá do lesů: "Hoši, já na tohle nejsem, tohle není nic pro mě!". Michal je tahoun a udává tempo. Já jsem celkem v pohodě, jen mě trošku trápí ty počty.

Úloha zní takto: Loudalové strávili na trase ve čt. půl dne, v pá. celý den a v so. půl dne. Urazili 130 km a do cíle jim zbývá 580 km. Kdy Loudalové dorazí do cíle? Ti, kdo řešení neznají, si mohou tipnout do komentářů.

Hlavně nepropadat trudomyslnost, na to už dojeli i velcí závodníci. Michal to tu zná a od rána často opakuje dvě slova "Makyta" a "Krkostěna". Makytu jsme zvládli, tak ještě to Krkostěnu. Kousek za Papájským sedlem, když už vím, že teď nás čeká ta Krkostěna (ani ten název nedává naději, že tenhle kopec bude jetelný) potkáváme babku (nebo turistku?, už nevím přesně). My tlačíme do kopce ona běží z kopce "chlapci, tohle nic není, kopec vás teprve čeká". Ta umí potěšit. Stále častěji zjišťuji, že mám raději blahou nevědomost. Krkostěna je fakt krpál a ještě k tomu to bahno, no nic moc. Jsme na hoře, sláva. Podle Michala už to teď poletí, tak jedem! A fakt že jo, šlapeme, jedeme, sice sračkama, ale jedeme. Michal vytyčuje další jasnou motivaci "na Portáši dáme oběd".


A už jsme v hospodě, zrovna když kolegové Loudalové, které jsme potkali ráno (Adam, Tomáš U. a Tomáš V.?) jsou na odchodu. Jídlo, pivko, slivovička, slunce nad hlavou, kolo slouží, prdel slouží, co více si přát, jedeme dále.
Hřeben Javorníků je tak nějak z kopce do kopce a je hodně bahna, takže nějak extra nejedeme, ale v porovnání s dosavadním průběhem vlastně docela letíme.
Ha, asfaltka. Už jsme si těch Čépovin dneska celkem užili, takže to pár km ochcáváme a jedeme na Bumbálku po silnici, bohužel Bumbálka neumí dostát svému jménu, mají zavřeno. Další kontrolní bod je rozhledna Čarták a byl to poslední bod, který jsem vyfotil svým foťákem, neboť zde už definitivně umřel. Ještě že jsem před akcí vyměnil starší telefon Nokia 3310 za modernější Nokia 6610i, kterážto disponuje i fotoaparátem s rozlišením 352 x 288 px (mé fotky Čépa později komentoval: "jo a někdo místo fotek dodal nějaké ikony jenom").
Vsetínské vrchy si užíváme, bahně méně, skoro všechno sjízdné, pěkná příroda. Jen pár kratších sjezdů jsme s Michalem dolů raději tlačili, Radek byl v těchto úsecích naopak na fullu ve svém živlu a sjezdy si užíval. Začíná se smrákat, je jasné že skončíme na Soláni, toužíme po posteli, v první chatě mají plno, před další stojí tak drahá auta, že to ani nezkoušíme. Nakonec končíme v chatce u sjezdovky, akorát včas, začalo pršet. V hospodě nám ještě vyštrachali cosi k jídlu a během jídla studujeme další cestu. Michal je optimista a zítra chce spát v posteli doma u rodičů. Radek tomu moc nevěří, ale zítra to zkusíme, budeme muset vyjet za svítání, tak šup na kutě.

Nevím kolik km jsme za tento den ujeli, kolik ušli, ale to je jedno. Jsme na cca 170. km a do cíle to máme ještě 550, zítra chceme dojet na na cca 335. km. Za celý den nemám zprávy od Zdeňka, až večer se dozvídám, že už je doma, škoda.

Data:

Fotky: zde (mám jich jen pár, neboť foťák během akce odešel do věčných lovišť)
Video z brodu: zde
Odkazy:
- trase je na starém webu Loudání zde, jinak další info na novém webu
Další díly vyprávění:
6. díl (zatím není)
7. díl (zatím není)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ales Ales | Web | 20. ledna 2012 v 8:55 | Reagovat

typuji 4 dny protože seriál má ještě 4 díly. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama