Loudaní 2011, část 4/7

25. ledna 2012 v 22:01 | Radek |  Kolo
Další kousek vyprávění o tom, jak jsme se loudali do Slaného.

Budíček za svítání, sbalit a jedeme.


Vyjeli jsme nějak nekoordinovaně, takže jsme jeli každý sám. Tak si tak jedu, pěkná cesta, mírně z kopce, sil po ránu dost, tak to fičí, ale ... ale ta cesta je tak nějak podezřele dobrá. Brejlím do mapy a je to jasné, jedu špatně. Takže vystoupat zpět na hřeben a pěkně makat ať kluky ještě dojedu. Dojel jsem je u nějaké tlačenice. Cestou jsme potkali Loudala Aleše K., zrovna vstává. Netrvá dlouho a jsme na asfaltu, frčí to jak blázen, svištíme několik kilometrů z kopce.
Zlomový Vsetín dobyt! Takhle jsem to cítil, jsme v civilizaci, překonali jsme horské etapy, krásně svítí sluníčko, teď umyjeme kolo a dále už to pofrčí.


Na benzínce myjeme konečně wapkou kola a snídáme. Postupně se na wapce objevují další vyloudané hlavy, všichni touží po očistě oře. Mytí kol narušil jen debil, který nás předběhl s tím, že jede na svatbu, to jsou móresy. Ke snídani bagetku, kafíčko, Colu a můžeme vyjet. Na výjezdu ze Vsetína zjišťujeme, že Radek má zadní kolo tak šišaté, že mu dře plášť o rám. Takže zpět do města a rychle najít servis. Chlapík se tváří, že centrovat nic nebude, protože je v obchodě sám a musí prodávat. Poté si přijde kolo prohlédnout, znalecky s ním zatočí a zvolá "chlapy, vždyť vy máte jen v prdeli plášť". To je dobrá zpráva, Radek koupil nový plášť a můžeme frčet. Další cesta do Hošťálkové stojí zaprd, opět bahno a přenášení přes popadané stromy a větvě, moje ranní dobrá nálada je pryč. Zase více jdeme než jedeme, musíme ale vpřed, stále vpřed.
Michal opět zná terén, takže další motivační bod - hospodu na Trojáku dosahujeme celkem snadno. Radek bojuje se zdravím - kolena a achilovky. Po obědě se rozjedeme a už stojíme, Michal píchnul, měníme duši. Ovšem dále, dále to je naprostá paráda, hřeben Hostýnských vrchů je pro kolo ráj, slušná cesta, chvíli po louce, chvíli lesem, rychle to utíká a už jsme na poutním místě Hostýně. Fotíme rozhlednu a Michal vyměňuje destičky v přední brzdě, naštěstí se to obejde bez komplikací. Cesta z Bystřice pod Hostýnem vede po asfaltkách, kilometry pěkně odsýpají. V nějaké dědině se zastavujeme na místním hřišti, kde zrovna probíhá dětský den, na odpolední svačinu. Klobáska nebyla špatná, ale opravdu hodně kořeněná, cítím ji až do večera. Na asfaltu se Radek trápí, navíc je nachlazený a nakonec jsme se s ním v Honěticích rozdělili. Radek pojede domů a my s Michalem stále věříme, že dojedeme až do Ochoza k Michalovým rodičům.
V Litenčicích je hospoda přímo na křižovatce, tak se zde zastavujeme a doplňujeme tekutiny, hostinská nás informuje o stavu závodu. Jak tak sedíme, přijíždí Radek. Přemlouváme ho ať jede s námi, ale nedá se.
Do Vyškova přijíždíme ještě za světla, jsme hladoví a cesta bude ještě dlouhá, takže míříme do hospody. Jsem skoro bez peněz, takže musím také poždímat bankomat. Vyjíždíme za tmy. Od rána jsme urazili 150 km a ještě nám takových 30 zbývá.
Z Vyškova vyjíždíme za tmy. Krize na mě přichází hned v prvním kopečku, tlačíme. Nad vodní nádrží Opatovice ztrácíme čas hledáním odbočky na žlutou, kterou máme vyfotit, ani GPSka nám nepomohla, protože v ní byla odbočka jinde než ve skutečnosti.


V Rákovickém údolí se odpojujeme z trasy a míříme do Ochoza, tady už jsem úplně grogy, úplná krize, nohy ještě trošku fungují, šlapky se otáčí, ale hlava už usíná. V jakémsi transu se pomalu vleču do kopce. Najednou se zastavím, nevím co se děje, jsem dezorientovaný, nevím kde je vpravo, kde vlevo, kam dopředu a kam dozadu. Asi jsem usnul za chůze. Chvíli trvá než na to přijdu, Michal na mě volá, měl jsem zahnout, musím se za ním vrátit. V Bukovince fetuju cukříky, snad to pomůže. Dále už je cesta z kopce, to je ale snad ještě horší. Všechny zbytky energie spotřebovávám na to, abych neusnul za jízdy a na to, abych nejel moc rychle. Michal stále opakuje, že už tam skoro jsme. Já mám ale jiné vnímání času, každá vteřina je věčnost. Na začátku každé vesnice doufám, že na ceduli bude Ochoz. Pořád nic. Jestli to nebude další vesnice, tak to vzdám a jdu spát do příkopu. Mžourám na další ceduli. Zase nic. Je to dvouslovné. Je to Ochoz u Brna. Vítězství! Teď už vím kde mám svou hranici. Teď už věřím, se dá usnout za jízdy na kole. Padám do postele u Michalových rodičů.

Data:

Fotky:
- zde (mám jich jen pár, neboť foťák během akce odešel do věčných lovišť)
- fotky v tomto článku jsou od Michala
Video z brodu: zde
Odkazy:
- trase je na starém webu Loudání zde, jinak další info na novém webu
Další díly vyprávění:
6. díl (zatím není)
7. díl (zatím není)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ales Ales | Web | 26. ledna 2012 v 9:11 | Reagovat

Samozrejme ze se da usnout pri jizde na kole. Herman Buhl na kole jel do Svycarska na kole, udelal solo vystup na Piz Badile a vecer se vydal na cestu domu. Kousek od Innsbrucku usnul a sjel i s kolem do Innu. ;-)

Mimochodem je to dobry napad na pristi Loudani. Samosebou fotka s kolem na vrcholu a kontrolni vrcholova SMS. :-D

2 Ales Ales | Web | 3. února 2012 v 18:51 | Reagovat

Kde se loudaš s dalším loudáním? Čtenáří začínají být netrpěliví! ;-)

3 Radek Radek | 3. února 2012 v 21:42 | Reagovat

[2]: Dekuji za prizen :) Snad o vikendu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama