Loudání 2012 1/4

22. června 2012 v 21:38

Horské kolo, 640 km, 17 km převýšení, trasa tajná, to jsou stručné propozice Loudání 2012. A jak se nám na trase dařilo si můžete přečíst v tomto článku.


Loudání jsem se zúčastnil již vloni a hned jsem věděl, že chci jet příští rok znovu. Tentokrát byl start i cíl ve Slaném. Zde u zimního stadiónu se sešli odvážní cyklisté (možná spíše cvoci) ve středu 6.6.2012 v podvečer. Sraz byl o trochu dříve aby byl čas si dát pivko, pokecat se známými, které člověk celý rok nevidí a také proběhlo předání ceny vítězi loňského ročníku. Pak Čépa rozdal mapy a na povel si je každý mohl otevřít. Tak kam že to pojedeme? Na jih a na Šumavu. Loni jsem nevěděl do čeho jdu, takže mým cílem byla přežít a dojet. Letos jsem cíle trošku povýšil a stanovil je takto:

1) vrátit se domů zdravý,
2) dojet,
3) dojet v limitu,
4) dojet před Čépou.

Přičemž při splnění alespoň bodu č. 1 budu spokojený a ostatní je již jen bonus.
Na start jsem se postavil se Zdendou i když nějakou pevnou spolupráci jsme domluvenou neměli. Ještě společné foto, naskočit na oře, rozsvítit světélka a ve 22:00 je odstartováno. Toto je asi jeden z mála závodů, kde se po startu někteří účastníci odporoučí do peřin. My jsme spát nešli a rovnou jsme vyrazili na trať.
Prvních pár kilometrů se stačí držet v davu, u prvního kontrolního bodu (raději jsem fotil, i když jsem vezl GPS) jsme se lehce zdrželi, protože Zdeněk je fajnšmekr a jede na bezdušákách, ale utíká mu zadní kolo, takže musí dofukovat. Dofukovaní se ještě několikrát opakuje, ale v Malých Kyšicích už pohár trpělivosti přetekl a do kola putuje duše, čímž se nám ulevilo na duši.


Kousek za Salvoyovmi lomy (které velice doporučuji k návštěvě) přichází úsek hodný Loudání, Bubovické vodopády. Kameny jsou zde proklatě kluzké a my občas zaklejeme. Ne že bychom si snad stěžovali na trasu, ale když člověku třebas uklouzne noha, tak nebo mu zoubky převodníků masírují lýtko, tak občas nějaké neslušné slůvko vyletí z úst. U Velké Ameriky mě pobavil text v itineráři "Doporučujeme prohlédnout lom Malá a Velká Amerika". Jsem sice kochací typ, ale v ty 3:00 toho moc vidět nebylo. Tady už jsme jeli s Pavlem. Z Dobřichovic na hřeben Hřebenů to byl klasický výtlač. Na Zdeňka přišla krize, nemluví, vlastně jo, občas řekne "nežeň to tak".


Za Hvozdnicí se již rozednilo, jeli (nebo šli) jsme celou noc a čeká nás celý den v sedle. Ze Štěchovic posíláme 1. SMS a čekají nás Svatojánské proudy, ty znám pěšky i s kolem, takže si je celkem užívám, jak vidím jetelný úsek, naskočím a jedu. Zdeněk už nemá vodu a prožívá krizi. Ve Slapech sice obchod otevírá až za půl hodiny, ale což, stejnak nejedeme o umístění, čekáme až otevře, poté řádně snídáme a děláme nákup na celý den.
Další úsek je parádní, nad hlavami nám svítí sluníčko, moc netlačíme, jedeme a pěkně nám to utíká. Jedeme ve třech, já, Zdeněk a Pavel. Další zastávku jsme udělali až v obci Chlum, kde v každém zmizlo pivo a kofola, doplnili jsme vodu a frčíme dále, stáli jsme cca 25 minut.


Abychom trošku omladili nohy, tak výtlač od osady Struhy absolvujeme kopřivama a rápelím kde na nás útočí dotěrný hmyz, to, že je to prďák do kopce, je už jen malý bonus. Abychom trošku protáhli nohy, tak jsme u přehrady Orlíku vynesli kola pěkně po schodech po žluté nahoru na hráz. Je vedro, takže stavíme u stánku na parkovišti u hráze, pivo, kofola a párek v rohlíku to jistí, pauza trvala 25 min. Je 15:00 a z trasy už jsme ukrojily 156 km. Dojel nás zde kovboj (Loudal Pavel Macháček).
Dále se hodně držíme modré TZ. Zdeněk ji zná a hlavně jeho krize je fuč a naopak letí jak střela. S Pavlem za ním vlajeme a těžce ho dotahujeme. Když na nás na jednom rozcestí počká, tak si stěžuju na tempo a Zdenda na to "tu modrou znám, tak musíme trošku nahnat čas"... a letíme dále. Před Radavou se opět míjíme s kovbojem. Přibližně v 17:00 jsme na 180. km trasy u Žďákovského mostu odkud posíláme další SMS.
Podle itineráře jsme měli sice Peklem projíždět až na 533. kilometru, ale do pekelného úseku jsme vjeli právě teď. Červená kolem Orlíku byla ... nezapomenutelná. Často jsme tlačili, často kolo nosili a na spoustě míst jsme nemohli najít cestu. Měli jsme sice 2 GPSky, ale bylo nám to k ničemu, protože značka vedla úplně jinak, než jak byla zakreslená v GPS. Dosažení kontrolního bodu č. 30 ("Jickovický potok, případně vyfoťte výhledy (v noci asi ne…) na přehradu") byl porod, přišlo mně to nekonečné, jakmile jsme křižovali nějaký potok, doufal jsem, že už jsme tam a ono prdlajs. Navíc nám došla voda, za 30kou jsme se rozdělili o poslední doušky Coca Coly z mých železných zásob. Začalo mně bolet levé koleno, tlačíme, nosíme, není na výběr, musíme vpřed, alespoň, že neprší.
Spása přichází v osadě Varta, hned u prvního stavení jsou doma, hurá máme vodu. Nijak jsme se neflákali a těch 12,5 km od Žďákovského mostu nám trvalo 1:50.
Pavel má taktiku jasně vymyšlenou, najít penzión, pořádně se najíst, dát si 5-6 piv a jít na kutě. Já se Zdendou nemáme problém se k této taktice připojit, přeci jen, je třeba se učit od zkušených Loudalů. Dalších 5 km také není zadarmo a trvá nám to 40 min.
Ve Zvíkovském Podhradí si nocleh opatřujeme v chatičce, která patří k hotelu. V hotelu jsou velice přátelští k cyklistům, naše kola parkují v salónku, zatímco my se ládujeme svíčkovou a Plzíňkou vedle v poloprázdné restauraci.
Na trase jsme strávili 22:00 hodin, ujeli jsme 206 km a z trasy jsme ukrojili cca 198 km.

Data


GPS logy:




Fotky:








Ostatní blogy:







Video: zde
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eva Eva | 23. června 2012 v 20:15 | Reagovat

Zajímavý... začínám číst a říkám si, jak můžeš něco takovýho dělat dobrovolně?! Ale než jsem dočetla na konec, přistihla jsem se, jak vzpomínám na různý nepříjemný a vyčerpávající zážitky na kole a na horách a nějak podezřele u toho jihnu. Asi potřebuju dovolenou. :)

2 Radek Láska Radek Láska | 24. června 2012 v 10:33 | Reagovat

[1]: Ahoj, děkuji za věrnou čtenářskou přízeň (i přes ty hrubky) :). Asi nám běžný život neposkytuje nějaké výraznější nezapomenutelné zážitky a toužíme po nich natolik, že podnikáme kdejakou ptákovinu :). Navíc se rád rozhlížím po krajině, z kola to nemá vždy ten správný klid, aby tu krajinu člověk nějak vstřebal, ale zase toho za pár dní vidíš mnoho (a to do konceptu dnešní doby zapadá dokonale :)). Jak je to intenzivní a rychlé na kole, tak to vstřebání všeho mně pak trvá dalších několik dní :).
Ještě pčidám citaci jednoho z Loudalů ve fóru "Už se těšim na sebemrskačství ..."

3 Ales Ales | Web | 26. června 2012 v 8:14 | Reagovat

Teda 22 hodin na kole, to by mi asi upadla prdel :-D  Silenstvi

4 Radek Radek | 26. června 2012 v 9:10 | Reagovat

[3]: Vsak to nebylo porad jen na kole, sem tam tlacis, tak se clovek projde. Obcas sedis v hospode. Mne hlava nebere tohle http://www.raceacrossamerica.org, s támem 2993.24 mil za 8 dni 6 h! Letos Cech Svat Bozek za 10 dni. Ja to nechapu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama