Loudání 2012 3/4

30. června 2012 v 18:33 | Radek |  Kolo
Jak už jsem avizoval, tento díl bude mít podtitul "z krize do euforie".

Vstáváme velice brzo, mlhavé světlo pouliční lampy osvětluje kaluže, na kterých pozoruju jak pěkně venku leje. Balíme se, ale moc se nám nikam nechce. Zdenda toto ráno později komentoval takto: "Já jsem tomu pořád nemohl uvěřit, že do toho chcavce fakt vyjedeme".
Vyjeli jsme a zanedlouho kousek za Soumarským mostem překročili magickou hranici poloviny trasy. Oblast kolem Strážného se vyznačuje prodejem zboží pro naše západní sousedy, tedy všude trpaslíci, alkohol, kuřivo a domky s červenými lucernami.
Stále prší a my jedeme do nekonečného kopce. Koleno, to prokleté koleno, bolí stále více, nemůžu pořádně šlapat. Za Knížecími pláněmi už klukům nestačím. Už nejsem pro bolest schopný jet v kuse. Ujedu pár stovek metrů a musím zastavit a chvíli počkat. Navíc je to tady prďák a jedu na nejlehčí převod. Když slezu a chci tlačit, je to ještě horší, téměř nemůžu chodit. Aby toho nebylo málo, začal se mně namotávat řetěz.
Krize je tady, kluci jsou fuč, jet nemůžu, jít nemůžu, kolo stávkuje, leje, je zima, tohle mě nebaví. Pozitivní je, že na vlak to je daleko, takže vzdát také jen tak nemůžu. Co teď?
Zastavuju se u krav. Koukám na ně a závidím jim, vyzařuje z nich takový klid, prostě si jen přežvykují. Být pěkně, bylo by tu jistě nádherně, čerstvý horský vzduch, voňavá rozkvetlá louka a možná i výhledy.
Jenže sny mě odtud nedostanou a do Slaného už vůbec ne. Namazal jsem řetěz a pošteloval posed, sedlo jsem dal výše a dozadu, oboje až za maximum. Během tohoto servisu mě předjel kovboj.
Pomaloučku na paloučku, šláp, šláp, já jedu! Na rozcestí Bučina jsem vyjel bez zastávky, potom jsme minul pramen Vltavy sklesal do údolí Modravského potoka. Zde jsme na trase měli slepou odbočku (kousek se jede tam a zpět stejnou cestou) a tady potkávám Pavla se Zdendou, domlouváme se, že dál už s nima nejedu a večer že se případně sejdeme ve stejném nocležišti. Na konci slepé odbočky se opět potkávám s kovbojem, jen mně vrtá hlavou kde se tak dlouho loudal. Do Modravy to pěkně frčí podél potoka, což je fajn, ale na velkou placka prostě nepřehodíš! Alespoň v mém případě, když mám mokré a zkřehlé ruce, tak je gripshift naprd v tom, že nejsem schopný vpředu řadit. Musel jsem zastavit, ručně přendat řetěz a potom obouruč změnit polohu přesmykače.
V Modravě se ptám prvních lidí po obchodě, prý tady nějaký malý je. Obchod byl naprosto luxusní, část místnosti maličký obchod a část místnosti hospoda, takže nakoupenou snídani jsem (koláče a Colu) jsem zhltnul pěkně v teple pod střechou.
Z Modravy hned vyjíždím špatně a musím se kousek vracet, ale další cesta je dobrá, koleno bolí o hodně méně, příroda je nádherná a cesta dobrá. Ani na ten Poledník to až tak nebolelo, na vrcholu mlha a déšť. Paní se mně ptala "A půjdete nahoru na rozhlednu...", to mně pobavilo, měl jsem daleko přízemnější starosti. Raději jsem navštívil jsem místí kadibudku.
Při cestě z Poledníku jsem na cestě našel vzkaz, Loudalové jeďte vlevo, čeká na vás fotograf. Zahnu teda do leva a hned musím kolo vzít do teplých a přenášet, to si dělá srandu ne? Když mě Štěpán viděl volal "počkej, musím si skočit pro foťák". Příjemné setkání se Štěpánem, obdivuju že byl ochoten se v noci trmácet na Šumavu, aby nafotil pár potrhlých cyklistů, fotky jsou k vidění zde.


Do Železné Rudy to sice bylo ještě pře kopec, ale v kolenu asi začal nějaký samoopravný proces nebo co a vše už jsem normálně vyjížděl až mně ty kopce začali málem bavit. Cestou jsem musel znovu namazat řetěz a dofouknout přední kolo. V Železné Rudě jsem potřeboval opět udělat nákup - oběd, když jsem očumoval jeden supermarket, jestli se mně podaří se dovnitř vetřít i s kolem, tak jsem potkal Zdendu s Pavlem. Sice zrovna byli na odjezdu, tvářili se že jim je zima, ale přesto svolili, že mně pohlídají kolo, než si udělám nákup. Vlastně jsem jim asi ani nedal moc na výběr a že mně kolo pohlídají, jsem jim prostě oznámil.
Následoval výjezd k Černému jezeru a na Pancíř. Koleno se po změně posedu ustálilo v rozpoložení: dlouhý sjezd v zimě se mu nelíbil, ale výjezd v "teple" bez problémů. K Černému jezeru to bylo ještě hoří než výrazit na cyklostezku v Praze za slunné neděle, trošku nepříjemný návrat mezi lidi. "Turistů" jak mraků, roztažení po celé šířce silnice a psi na volno, samozřejmě, že zafungovala moje "psí přitažlivost" a jeden ratlík po mně vystartoval, samozřejmě že nebyl na vodítku a samozřejmě že svého páníčka neposlouchal.
Výjezd na Pancíř byla také jednosměrka a potkal jsem zde Zdendu s Pavlem, závěrečný výjezd na Pancíř byl kopec s brutálním sklonem, ale bylo už bylo teplo, takže jsem ho vyjel. Potom přišel na řadu nádherný úsek, asi nejhezčí z celého letošního Loudání. Po zapomenutých silničkách loukami a lesy, kde na človíčka nenarazíš a každou chvíli máš pocit, že by to chtělo zastavit, rozvalit se do trávy, trošku pobejt a kochat se. Bohužel není čas, tohle je závod, takže jenom semtam udělám nějakou fotku.


V Dolním Kochánově jsem se dostal do trošku prékérní situace, valím z kopce po asfaltce a najednou jsem ve dvoře stavení a přes cestu je zavřená brána. Co to jako je tohle? Naštěstí branka byla odemčená, takže jsem jí prošel a mohl pokračovat. Pobavilo mě, když Zdenda vyprávěl jak tady s Pavlem bránu přelézali a branku ani nezkusili.
Začalo mně to jet, udělalo se pěkně, svítilo sluníčko, nedělal jsem navigační chyby, cesta byla pěkně jetelná. Oproti dopoledne, kdy už jsem propadal trudomyslnost byla tohle paráda, prostě eufórie. Často trasa vedla po cyklotrasách, ale překvapovalo mě, že místama to byly dost přísné cyklotrasy. Pro horské kolo fajn, ale jet tudy na trekovém kole nebo snad s vozíkem musí být peklo.


Na kontrolním bodu Kolinec na 451. km jsem byl za klukama 30 min, nijak se zde nezdržuju, jen do sebe hodím jedno pivko z báglu a frčím dál. Od kontrolního bodu 67 posílám SMS Zdendovi a rázem dostávám odpověď, že budou spát Platenicích na 32. listu itineráře. Přejedu list 31 a když vytahuju list 32, tak na něm hledám Platenice, ale marně. Po telefonické konzultaci se ukazuje, že kluci jsou v Plánici na předchozím listu, to je tam dole pod kopcem, který jsem právě vyjel. Jelikož jsem člověk společenský, tak se vracím za klukama. Večer opět zkoumáme průběh závodu, jak se komu daří či nedaří a nasmějeme se nad SMSkou kovboje "Na Spicaku jsem si dal kachnu se zelickem a dva utahany zoufalce preletel ve stoupani na Pancir. Jede se dobre. Diky kachne. Ta doda kridla.". Za zoufalce si dosaďte Zdendu s Pavlem (obsahově ta SMS nebyla zcela správná). Večeře byla formou "co mražák dal", takže smažák to jistil. Zdenda si ho dal 2x za sebou a pojistil to ještě utopencem.
Dnes jsme přejeli Šumavu, bohužel v dešti, bude se sem muset ještě vrátit, abych to také viděl. Ráno už jsem málem uvažoval o vzdání a večer jsem jel jak drak. Urazili jsme přibližně 155 km. Zítra se pokusíme dojet až do cíle.

Data

GPS logy:

Fotky:

Ostatní blogy:

Video: zde
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ales Ales | Web | 1. července 2012 v 8:04 | Reagovat

Jojo koleno umí udělat peklo zeptej se Petrapřiplatímsizamenšíporci.

Když jsem lezl ze stanu a v lijáku ho balil tak jsem na vás vzpomínal, že na kole to v děšti musí být ještě větší výhra než v něm pádlovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama