Loudání 2012 4/4

17. července 2012 v 22:08 | Radek |  Kolo
Závěrečná díl vyprávění o Loudáni 2012.


Vědomi si toho, že nás čeká dlouhá štreka do Slaného, chtěli jsme vstanout dříve než obvykle. Jenže Zdenda sice nařídil budíka na správný čas, ale na blbý den. Vstáváme tedy až za světla. Vytlačíme kola z garáže, naskočíme a vyrážíme vstříc vycházejícímu slunci. Nádherné ráno, brzká rána a pozdní večery mám na kole rád.


Bohužel také známe předpověď a víme, že nás čeká déšť. Nejede se mně moc dobře, protože se potřebuji vyprázdnit. V obci Srby jsem zastavil kvůli výměně baterek v GPSce a od té doby už jsem Pavla se Zdendou na trati neviděl.
Dál si teda jedu své tempo, pohodičku, šetřím koleno, cesta bude ještě dlouhá.


Docela to jelo až k Třemšínu. Nemohl jsem najít odbočku žluté z pěkné lesní cesty, v místě kde odbočku malovala GPSka byla zarostlá cesta a po značce ani památka, o kousek níže šipka byla, ale směrem vzhůru po cestě po které jsem přijel. Hlava mně to nebrala, takže jsem se rozhodl vyjet nahoru z druhé strany, natrefil jsem žlutou, sláva. Veškerou radost z nalezené značky mně ale rázem vzala hromada kamení, přes kterou značka pokračovala. Když jsem to viděl, bylo mně hned jasné, že tady jsem správně, vylézt nahoru s kolem bude pakárna, takže to jsem určitě na správném kontrolním bodě. Táhnu kolo na horu, nejdříve posunu kolo o pár kamenu výše, pak povylezu na nebolavé noze já a takto dokola. Jsem na vrcholu, bohužel rozhodně nejsem na vrcholu blaha, protože tady není žádná kaplička, kterou mám vyfotit. Sakra, tohle byl jen nějaký předvrchol, ze kterého musím slézt dolů, pak kolo tlačit přes šutráky a pak se vydrápat na další, skutečná vrchol Třemšín. Sláva jsem u rozhledny a kousek níže je i kaplička, začíná lejt. Na oslavu dobytí tohoto kontrolního bodu si dávám ledové kaštany, které si člověk vychutná jen když nejsou rozteklé a na to je dnes to pravé počasí. Leje a teplo fakt není. Dolů jedu po té žluté, po které jsem měl jet i nahoru a jsem strašně zvědavý kde vyjedu. Cesta dolů je taková zajímavá, projíždím něčím co vypadalo jako megaexkrement o rozloze několika metrů čtverečních, pak blátíčko, překážková dráha přes padlé stromy a jsem na cestě ... na cestě u šipky, která míří úplně jinam, grrr to jsou fóry teda.
Vzhledem k počasí se opakuje problém s řazením, takže jedu jen na prostřední talíř. Každý den nějaká barva turistické značky upadne v nemilost, každý den se mně v hlavě utvoří slovní spojení "fucking X", dnes za X dosazuju yellow. Nejdříve větve přes cestu, pak tlačení hore kopcom a potom krkolomný sjezd.


Vše je korunováno v obci Číčov, kde nejdříve vlastní blbostí jedu špatnou cestou a až cedule "Vojenský prostor, vstup zakázán" mně zastaví. Potom jedu přes brod, kde je spousta stop od kol, což je neklamné znamení, že se loudám správným směrem. Ovšem poté stojím na louce, přede mnou je keřema úplně zarostlý úvoz kde desítky let jistě neprošla člověčí noha. A tam mám jako jít jo? Ne, nemám mačetu, nejdu tam. Vracím se brodem zpět do vesnice a velký počet stop v brodu je mně teď zcela jasný. Potom vidím, že v obci se vyskytují kromě značně orezlých TZ i značky zcela nové vedoucí po silnici.
Před osadou Myť vidím před sebou v dálce dvě osoby na kole. Koukám kam zatáčí, ha, jsou to Loudalové. Myslel jsem, že už dnes nikoho nepotkáme, myslel jsem, že už nás nikdo nedojede. Ovšem chlapci se asi kousli a jsou přede mnou. Upřímně, trošku mě to naštvalo. Sice jsme celou cestu s nikým nesoutěžili, kolikátý dojedu mně je dost fuk. Na druhou stranu, včera byli kluci dost za námi, teď se jim dívám na záda, že by mně to nějak extra těšilo se říct nedá. Ke kontrolnímu bodu "ilegální hospoda v garáži" přijíždíme spolu a dále jedeme společně. V Mirošově se stavuji u Vietnamce na nákup jídla. Překvapivě ale kluky dojíždím ještě před Peklem, které bohužel společně míjíme a musíme se vracet. V Pekle nás ale čekalo přátelské přivítání, v itineráři jsme měli napsáno "k dispozici voda, možnost přespat ve stodole", ovšem čekal nás stůl plný dobrot, vřelé osazenstvo chalupy a lákání na čaj a jiné dobré tekutiny. Na klukách byl vidět nějaký stres nebo co, strašně spěchali, já jsem musel bojovat abych se tady nezasekl. Takových dobrůtek, střecha a teplo, škoda do Slaného to bylo ještě ták daleko (107 km).


Kluky jsem za chvíli dojel a moc se nám nedařilo, nejdříve bloudili oni, pak jsme bloudili společně a nakonec jsem zakufroval já.
Za Kamenným Újezdem jsem je opět dojel a na hradiště Žďár jsme stlačili společně, i dolů jsme tlačili společně. Pořád pršelo a byla kosa.
Za obcí Strašice jsem seznal, že při tempu kluků mně je kosa a cítil jsem, že s nimi nejedu svým tempem. Máknul jsem, zahřál jsem se, ale následoval sjezd a dole jsem opět nemohl řadit. Když už jsem přeřadil na tajtrlíka, začal mně přeskakovat řetěz. Ach jo, to mám tak náladu tady v dešti v příkopě řešit mazání a čištění řetězu, ale nebylo zbytí. Sundal jsem z kladek nános bahna a namotanou trávu a namazal řetěz. A už se to zase točí, možná ale příště nebudu olej vybírat podle velikosti balení, ale podle určení, nejlépe něco s popisem "vhodné na potápěčské vybavení".
Výšlap na Točník jsem zvládl překvapivě bez větších problémů s kolenem, když jsem tak krok za krokem stoupal na kopec, vzpomněl jsem si na hlášku "Moje tělo je stroj, moje hlava je zdroj", sice nevím od koho jsem to slyšel, ale dost se mně zalíbila a ve zbytku dne jsem si ji ještě mnohokrát opakoval.
Za obcí Hředle jsem musel zastavit a dofouknout zadní kolo. Zastavím, vytáhnu pumpičku, ale nevidím ventilek, pootočím kolem, zase ho nevidím, pomalu kolem otáčím o celé kolo a ventilek nikde, otáčím kole znovu, ventilek zase nikde a takto ještě několikrát. Jsem úplně zmatený, jediné vysvětlení, které mně napadá je, že mám nějakou bezventilkovou technologii. Zdenda jezdí bez duší, proč já bych nemohl jezdit bez ventilků? Myšlenkové pochody v hlavě vyloudané jsou holt trošku neobvyklé. Po pár minutách jsem ventilek našel a mohl kolo dofouknout. Asi zafungoval nějaký placebo efekt nebo jsem jel už na opravdu hodně měkkém kole, najednou se mně začalo pěkně jet. Za nedlouho od ventilkové příhody jsem před sebou uviděl dva cyklisty. Takhle v dešti s batohem na zádech jezdí ale jen Loudalové, to nechápu, dnes jsem neměl nikoho potkat a už vidím další Loudaly. Zase si musím připomenout pravidlo "nic nepředpokládat". Byl to Amito s kámošem, kteří se vraceli do Slaného již mimo trasu. Chvíli jsem jel s nimi a kecali jsme, pak mně upozornili, že musím odbočit do lesa. A byla to pěkná cesta, najednou mně to jelo, bavilo mně to. Abych tu radost ještě podpořil, zkonzumoval jsem cukříky v podobě gelu. A to byla forsáž. Najednou se mně jelo báječně. Ani ten výtlač po zelené za Křivoklátem mě nijak nerozhodil. Navíc do cíle už jen 32 km, přestalo pršet, občas prosvitne sluníčko. Nebýt kopce před Novým Strašecím, který mně vrátil do reality a připomněl mně, že už jsem ko, jel bych závěr s úsměvem na rtech. Kolem osmé jsem u stadiónu ve Slaném. Zdenda už nakládá kolo do auta, Pavel už je doma. Jsem nějaký naspeedovaný, vyprávím Zdendovi své historky, mám radost, že jsme to dnes dorazili a stihli dojet v limitu.
Do Prahy se vracím autem a oproti loňsku vůbec neusínám za volantem. Večer dostávám SMS od Pavla a podepsaná je "Šelda", a teprve v ten okamžik jsem se dozvěděl, že jsem měl tu čest část trasy absolvovat s legendární postavou Milčovy knihy Každý kopec stojí za to.

Závěr

Letošní Loudání bylo pro mě hodně jiné než o rok dříve. Vloni to byla pěkná dlouhá odysea, letos to bylo takové svižnější. Vloni to bylo více přírodní, letos penziónková pohodička. Nedokážu říct, která varianta je lepší. Škoda jen, že nám nevyšlo počasí na tu Šumavu. Za sebe jsem rád, že jsem to na Šumavě nevzdal i když byl okamžik, kdy už jsem nebyl schopný jízdy, na druhou stranu mě mrzí, že jsem si v jednom místě zkrátil trať. Šeldo a Zdendo, díky za spolupráci na trase!
Myslím, že se kolem Loudání točí parta dobrých lidí a už se těším jak se zase sejdeme u stadiónu, dáme pivko, Čepá odtajní trasu a vyrazíme vstříc té dřině, bolesti, dešti i sluníčku, eforii i zklamání, srandě, hlubokým zážitkům a panoramatům zejména.

Data

GPS logy:

Statistika
denčas strávený na traseujeté kmnastoupané m.
1. noc + 1. den22:302064110
2. den14:151272710
3. den14:001663377
4.den14:001813019
Celkový čas 3 dny 22 hodin a 25 min + 2 h penalizace. Výsledky zde.


Fotky:

Ostatní blogy:

Video: zde
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Radek H. Radek H. | E-mail | 18. července 2012 v 11:13 | Reagovat

Super, diky za vypraveni. V poslednich dnech jsem sem netrpelive nakukoval, kdy se objevi dalsi dil, ktery me prenese zase na chvili zpatky na trasu :)

2 teepex teepex | 20. července 2012 v 19:21 | Reagovat

prima počtení Radku, díky
tpx

3 Joska Joska | 21. července 2012 v 22:06 | Reagovat

Moc pekne. Jen doufam ,ze jsi opravdu nejel zpet kolem Karlstejna bo by to byla sakra zajizdka :D

4 Radek Láska Radek Láska | 22. července 2012 v 10:57 | Reagovat

[3]: A jejda chybka se vloudila, opraveno, spravne je samozrejme Křivoklát.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama