Alešův popracovní výlet k prameni Rokytky byl shledán jako úspešný a tak jsem také nadhodil námět na jeden popracovní výjezd, směr Okoř.
Daří se nám vyjet přesně v čas odjezdu (16:00), což jsem ani já sám snad nečekal. Účast byla hojná, Zdeněk, Michal, Milan, Mongol, Aleš, Honza, já a Šárka s Martinou, přípomínali jsme spíše cyklojízdu, ale my jsme se snažili nikoho neprudit.
Předpověď slibovala lehký deštík, již ve výjezdu v kopci nad Sedlcem jsem zaslechl bouřku, ale jeli jsme dobrým směrem, na Z. Cesta ubíhala bez problémů, jen v Úněticích Aleš odhalil mou navigační nejistotu. Musel jsem uklidňovat, že směr máme dobrý. Začaly padat první kapky.
Za Statenicema jsem nabízel zkratku po silnici, ale nebyl zájem, takže jsme si to hromadně dali lesem přes sv. Juliána. Singlík po červené za Tuchoměřicemi nezklamal. Od Malých Číčovic jsme jeli už za drobného deště a, považte, už v další vsi Okoři se chtěl Milan schovávat pod slunečníky u pochybného občerstvení na parkovišti. Naštěstí jeho nápad podpořil jen Honza, takže jsme letecky zkoukli hrad na Okoři a mohli pokračovat dále.
Další estrádou byl brod, o kterém Alše tvrdí, že jsem skrz něj prý dříve jel. No jestli jsem jel, tak jsem z těchto nerozvážností už vyrostl. Aleš a Mongol ovšem nikoliv. Aleš si dal brod 3x a Mongol se musel vrátit aby měl správný rozjezd.
Na Okoři se od nás oddělil Zdeněk a u brodu i Michal, oba jeli domů svou trasou. Na Budči už jsem pozoroval ve tvářích únavu, navíc ten déšť hloupý stále nedal pokoj. Ze Zákolan (kde se narodil Antonín Zápotocký), jsme vystoupali na již poslední kopec, v Holubicích lehce okoukli rotundu a pak spěchali na vlak do Libčic, protože to vycházelo tak tak ho stihnout v 19:50.
Bohužel dále jet nikdo nechtěl do Prahy, což byla chyba. Cesta byla velice zajímavá. Na zastávku v Řeži jsem dojel, když tam byl ještě vlak, bohužel mé mávání z perónu nikdo ve vlaku neocenil, panoval tam nějaký zmatek. Poctivě jsem podchodem přešel na druhou stranu a následovalo nemilé překvapení. Lávka do Řeže byla lehce rozebraná a uzavřená. Takže jsem se vidal pěšinou na levém břehu, o které jsem zaslechl, že vede do Úholiček, no alespoň ji konečně vyzkouším. Další cesta byla paráda, přestalo pršet, nad řekou se vznášela mlha a do cesty se ohýbalo kvítí, na kterém se třpytily kapky rosy, vše umocněné rudým západem slunce nad skalkami na druhé straně řeky. Tyhle obrazy zahřeji u srdce každého romántika, ale Román dal přednost vlaku. Přívoz v Klecánkách již bohužel nejezdil, takže jsem musel jet po levém břehu až do Prahy. Kdybych byl kovboj, tak bych napsal, že ve stoupáku po panelce od Vltavy do Bohnic jsem přeletěl dva zoufalce. Domů jsem dojel cca ve 21:30.
Závěr
Chválím dochvylnost všech účastníků. Počasí nám ten výlet trochu pokazilo, ale co se dá dělat, to je holt příroda. Být tropy, tak by výlet rychle zapadnul, takhle to bude třeba trvat déle než upadne v zapomnění. Skvělé bylo, že si nikdo nestěžoval (v mé přítomnosti). Musím vyzdvihnout pěkný výkon holek.
Data
Fotky zde
Trasa tady
Velmi príjemný výlet, dážď bol trochu neprijemný, ale výlet si aspoň dobre zapamätám