Bílá Šumava

23. ledna 2013 v 20:58 | Radek |  Hory
Pár řádek o výletu zasněženou Šumavou na sněžnicích.

Sobota

Ráno máme sraz na hlaváku v krutých 5:00. Já přijíždím ještě o něco dříve a mentálně startuju při nákupu jízdenky, neboť paní pokladní ještě evidentně nenabootovala vůbec a každou klávesu hledá asi 10 vteřin a poté mě sprdne, že ji tu stanici stejně říkám špatně. Poté ukazuje svoji lepší stránku a dlouho s počítačem hraje kombinatorickou hru s názvem "najdi levnější lístek" a tak se dozvím, že jestli budeme mít dvě In-karty (z 5 lidí), tak ušetříme asi 32 Kč. Preferuji jednoduchost a také bych rád stihnul vlak, takže volím jeden lístek pro 5.
Ovšem velké faux pas tohoto rána málem přišlo za chvíli. Sešli jsme se všichni, tedy Petra, Honza, Petr a Péša. Odebrali jsme se na nejzazší nástupiště č. 7, kluci nastoupili, usedli, odložili si pivo na stoleček a pak Péťa zapochybovala o správnosti vlaku … a měla pravdu. Takže zpět, na druhý pokus jsme již zvládli nastoupit.
Další cesta s přestupem v Plzni již probíhala bez problému a tak jsme v 8:45 dorazili do Hojsovy Stráže. Je zde pěkné nádraží a v létě je zřejmě ještě krásnější neboť v roce 2009 bylo nádraží oceněno za květinovou výzdobu. Po přerozdělení věcí v teple čekárny můžeme vyrazit.
Cesta do obce Hamry je snadná, neboť je projetá přes louky traktorem a místy je louka dokonce prohrnutá! Podle mnoha vyježděných stop jsme ale došli k závěru, že se tu nějací místní chalani snad prohánějí po loukách v traktorech jen tak pro zábavu. Bohužel traktorový specialista Michal s námi nejel, takže toto je jen spekulativní domněnka nás laiků. V obci Hamry samotné míjíme několik restauračních zařízení a tak se objevují první náznaky hříšných myšlenek některých vykutálených freecoolinů, které se ale podařilo včas zažehnat. Cesta je i dále projetá autem a překvapivě zde ani není zákaz vjezdu, což otevírá téma autoturistiky. Poté, co stopy auta odbočí špatným směrem, jsme nuceni nasadit sněžnice a jako kuřátka v řadě za sebou šlapeme vzhůru proti proudu Bílého potoka, na kterém se nachází nejvyšší Šumavský vodopád Bílá strž. Šlapeme poctivě vedle vyjeté běžecké stopy, obloha je temná a tak slabší povahy mají tendenci projevovat lehkou trudomyslnost.
Na rozcestí Stateček potkáváme první živáčky, freecoolinské chlapečky, kteří mají lyže skialpové a doma asi dítka mladé a ta dítka rozmilá jim asi smártfoun půjčila. Jinak si nedokážu vysvětlit, že si někdo při obědě uprostřed hlubokých hvozdů pouští hudbu z telefonu.


Posilněni obědem se vydáváme na další tůru a stoupáme směle vzhůru, vrchol Grosser Osser (téže Ostrý 1293 m.n.m) se již blíží, jen ta cesta je tu prudká, tak nás bágly dosti tíží. Pod vrcholem přichází to, co slibuju už od rána, obloha se trhá a krajina je zalita sluncem, jen tam dole pod námi jsou údolí zahalena pod mraky. Jediný směroplatný meteo server www.meteo.pl opět nezklamal (konec reklamy).


Z vrcholku se kocháme dalekými výhledy a užíváme si sluníčka. Také jsme zde kromě již zmíněných skialpnistů potkali německé skialpinisty a jednoho běžkaře (takže datelné to je). Hodně se nám líbí německá chata, která je těsně pod vrcholem. Chata by se líbila jak všem ptáčatům tak sovám, protože z některých oken by byl k vidění jistě krásný východ slunce a z jiných okének krásný západ slunce. V zimě je chata zavřená, takže gastronomické orgie jsou odbyty čokoládou a čajem a můžeme se opět vydat na putování přírodou. Dále pokračujeme přímo po hřebeni, kousek vede cesta podél skal a oceňujeme lano zde pro účely přidržení natažené. Po hřebeni nevede sice oficiální turistická značka, ale pohybu zde nic nebrání a dokonce je zde pěkně prošlápnutá stopa. "Tak jedu jedu na ty nohy", pozdravil nás chlapík v protisměru, toulá se tu sám a dává nám info, kde nemáme spát, neboť tam chodí každé ráno na obhlídku ochranáři. Z vrcholu Velký Kokrháč (1229 m.n.m) již žádné výrazné výhledy nebyly a my jsme si tento den již dost užili, takže jsme na nedalekém tajném místě zakempili.


Vaření na plynovém vařiči v zimě není nejlepší, má-li ale člověk v partě jaderného fyzika, který bádá v oboru termodynamiky, není to žádný problém. Nutno přiznat, že fintu s podléváním kartuše horkou vodou jsme kromě Péši nikdo neznali a efekt to má vskutku veliký. Kdo neusnul příliš brzy, mohl si ještě večer vyslechnout Péšovo poutavé vyprávění o cestě po Jižní Americe.

Neděle

Večer bylo -4, ráno +1, divné. Zvážili jsem varianty další naší cesty a ačkoliv to po hřebeni do Alžbětína bylo datelné, vyrazili jsme střemhlav dolů z hřebene do vnitrozemí. Podle map jsme měli narazit na udržovanou rolbovanou trasu, ale cesta projetá nebyla, vlastně jsme nikde neviděli strojově upravenou trasu. Cesta nám ubíhala neobvykle rychle i přesto, že jsem cestou zdržoval malováním velkolepých pozdravů do sněhu, škoda jen, že byly tak velké, že se nám je nepodařilo zvěčnit, nechávám to tedy na představivosti čtenáře. U Černého jezera byl čas na první oběd časově omezený jen tím, že zde byla velká kosa. Ve sněhu se chodí těžce, a proto jsme žasli, když jsme uviděli běžce, jak to kolem nás valí. Asi jsem měl nějaká falešná očekávání, protože zimní Černé jezero mě extra neuchvátilo, v létě je hezčí. V zimě je to prostě velká, dokonale rovná bílá louka. U jezera se také rozhodovalo o dalším směru naší cesty, lenošivé hlasy toužící se vyhnout stoupání na Malý Špičák byly přehlasovány a tak jsme se vydali po červené TZ k Čertovu jezeru. Jak jsme nabrali výšku, začal se nám sníh nepěkně lepit na sněžnice, situace by se dala charakterizovat souslovím, které bylo aktuální včera "Grosser Osser". Čertovo jezero se mně líbilo více, také zde byl luxusní turistický přístřešek, který nám poskytl pro druhý oběd zázemí, jen Honza byl dost nad zemí, neboť na něj zbylo místo jediné, o pytle cementu zvýšené.
Když jsme vyšli z lesa nad Špičákem, prokouklo sluníčko skrz mraky a to byl jasný signál pro zahájení lemplingu. Správný lempling se provádí ležením na pažitu na sluníčku v létě, ale i zimní lempling je pěkný.


Tedy, když se nestane, že někdo jiný má zrovna potřebu se realizovat a začne z nebohého lemplingového povaleče vyrábět sněhuláka.
Díky špičkové navigaci a mocné přitažlivost jsme vyšli přímo na nádraží Špičák, bohužel hospoda byla zavřená, tak jsme museli na závěrečné doplnění energie, vitamínů a minerálů kousek popojít. Cesta domů proběhla hladce a musím uznat, že v Plzni mají hezké nádraží. Začínám trpět pocitem, že takové pěkné nádražní budovy jaké se stavěli dříve už dnes neumíme.

Závěr

Výlet byl fajn, jen toho sluníčka mohlo být ještě více. Jak mě Šumava zatím za srdce moc nevzala, tak Ostrý a hřebínek bych rád navštívil i v létě.

Data

Trasa: 1. den, 2. den.
Foto zde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ales Ales | Web | 24. ledna 2013 v 7:01 | Reagovat

Nadhera, to vypada jako super akce. Pripomina mi to davnou akci s Klaunem pod nazvem "Vichrem Sumavy" Akorat ze jsme se placali snehem normalne pesky.

2 Brahma Brahma | E-mail | 24. ledna 2013 v 9:35 | Reagovat

Pěkné. Jen ty bágly mi připadají na weekend na turistiku dost veliké a to i v zimě. Kolik vážily? A nebo se mi to jen zdá?

3 Michal Michal | 24. ledna 2013 v 9:37 | Reagovat

Pekna zimni krajina a trefna hlaska "Grosser Osser" :-D

4 Eva Eva | 24. ledna 2013 v 9:37 | Reagovat

Pobavila jsem se. :) Jde ti to psaní čím dál líp.

5 Honza Honza | 24. ledna 2013 v 10:17 | Reagovat

Bagly moc nevazily. Tu velikost tvori hlavne zimni spacak, ktery zabere vetsinu objemu batohu.

6 Radek Láska Radek Láska | 24. ledna 2013 v 10:38 | Reagovat

[2]: Souhlas s tim co rika Honza, zimni spacak s umelych vlaken je objemove peklo.

7 Eva Eva | 24. ledna 2013 v 10:38 | Reagovat

Jo, ještě...nejen starý hezký nádraží asi...https://www.facebook.com/photo.php?fbid=492771417440739&set=a.352571251460757.94665.346774498707099&type=1&relevant_count=1&ref=nf

8 Radek Láska Radek Láska | 24. ledna 2013 v 10:39 | Reagovat

[4]: Dekuji za pochvalu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama