Loudání 2013 3/5

18. září 2013 v 20:59 | Radek |  Kolo
Začínají přicházet sychravé dny, tak snad bude čas dopsat články, které dlužím Klanouvi a dalšímu ctěnému publiku.

Ráno vstáváme brzo, v kuchyňce vidíme na sušáku hromadu cyklooblečení a to někteří borci (co dorazili v době, kdy už jsem měl dávno růžové sny) již odjeli. My dáváme ranní kávu a potom nás paní domu osobně vypouští. Vyrážíme do vlahého rána. Už jsem to tady určitě psal, mám rád tahle vlahá rána, kdy se nad loukama valí mlha, vše je orosené, vše se pomalu probouzí k životu a těší se až slunko začne hřát.


Joska za městem odbočuje na hřbitov, prý tam bude určitě pěkná - voda na omytí kola. Já pokračuju po signálce těsně podél hranic. Sjíždíme se, když vyjíždíme z lese před historickým městem Nové Hrady, míjíme tvrz Cukštejn a přes louhy a pole se bahníme pomalu vpřed až jsme se dobahnili do obce Horní Stropnice. Akorát zde otevíral místní konzum, jasné to znamení, že je čas na snídani. Měl jsem trošku obavy, jestli mě do obchodu vůbec pustí, protože jsem cítil dost nechutný zápach a nebyl jsem si jistý, jestli smrdím já nebo to kolo, na kterém byla tuna bahna, ve kterém by se ztratilo i nějaké to ho... . Nákup byl úspěšný, sedíme si tak na schodech před obchodem a ládujeme se. V tom zastaví auto, vystoupí paní a praví "fuj, to je zase smrad z toho prasečáku". Uf, tak to nesmrdíme my, to se mi ale ulevilo.
Joska jede po snídani hledat wapku do prasečáku. Já jedu do kopce na blbou stranu, takže se po čase sejdeme při tlačení loukou kolem pramenů Dobré vody. Následuje obec Hojná Voda, která má své kouzlo, připadal jsem si jak někde v Alpách, tak pěkné to tam mají. Potom přišla na řadu normální Čépovina, pro normálního člověka tedy magořina. Trase vedla přes Kraví a Kuní horu, což spočívalo ve vynesení kola přes balvany a padlé kmeny na obě hory. Čtenář si jistě domyslí, jaké přezdívky tyto dvě hory dostaly. Mně to ale nijak nevadilo, hlavně proto, že dolů se to dalo sjet, takže to byla malá satisfakce. Poté mně to celkem jelo, tak jsem jel sám. Opět jsme se ponořili do hlubokých lesů a pro mě to byla nejhezčí část trasy celého Loudání. Hlavně oblast kolem bývalé Stříbrné hutě, Pohoří na Šumavě a Kamence byla nádherná. Navíc jak člověk jede sám, tak vše více vnímá, může si číst naučné cedule, fotit šnečky, pozorovat sličné chalupářky a … potom zabloudí a musí se vracet, samozřejmě do kopce.


Nevím jak se to stalo, ale v Dolním Dvořišti se nás postupně sešlo snad 10 v hospodě na náměstí, kterou mohu všem pocestným doporučit. Jelikož se udělalo horko, doplnili jsme řádně tekutiny a na další cestu jsme se vydali po objížďce, neboť jsme z centrály dostaly SMS, že na trase chybí most přes řeku.


Z další cesty do Zlaté koruny si vybavuji jen to, že kdesi v lese to zabalil Honza Jirka, v jakési vsi se domorodci připravovali na záplavy, někde jsme brodili rozvodněný potok, za neznámou vsí jsem zabloudil do kopřiv a před Zlatou korunou byla louka tak podmáčená, že jsem musel namáhavě šlapat byť to bylo hodně z kopce. Ve Zlaté Koruně jsme vyluxovali opět potraviny a mihla se kolem nám záhadná postava sólo jezdce.


Po Zlaté Koruně přišlo na řadu něco, co i s odstupem času považuju za kvadratickou magořinu, která už nemá ani trošku vtipu v sobě a to mě nebaví, lézt 3x za sebou na Kleť musel Čépa vymyslet snad pod vlivem opiátů nejtěžšího kalibru. Pojďmě si to ale říci pěkně popořadě. První výstup byl po pěkné silnici ze Zlaté Koruny hódně vysoko, ale ne až k rozhledně, cestou jsme více šli něž jeli a tak jseme s Jirkou kecali o kdečem, meditoval jsem např. nad tím, že nechápu, jak někdo může jezdit s pevnou vidlicí. Následoval sjezd (místy docela kořenitý) do Českého Krumlova, který jsem sjel s (omylem) zamčenou vidlicí... V Českém Krumlově jsme se propletli mezi davy turistů a usadili se na lavičkách na náměstí. Bylo krásné pozdní odpoledne, byl čas si dát pivko a dobrou večeří po náročném dni a odpotácet se do postele. My jsme si ale řekli, NE! Telefonicky jsme si zamluvili ubytování "za kopcem" s tím, že přijedeme později "kolem 10. hodiny". A vydali jsme se vstříc Kleti, já, Jirka a Karel, cestou jsem v hospodě ještě vyzvedli tajemného jezdce Radima. Trošku kdesi bouřilo, ale my věřili, že se nás to netýká. Na vrchol jsme se dostali již za tmy, pokračovalo to sjezdem nesjezdem spoustu výškových metrů dolů po červené TZ a poté lahůdka největší, výnos kola na Kleť po zelené TZ, tedy pod lanovkou. Již jsme věděli, že nestíháme na desátou, tak jsme raději telefonicky nahlásili, že dorazíme kolem půlnoci. Cesta byla ale dlouhá ještě a než jsme to peklo všechno překonali a s mizernými světly sjeli celý kopec dolů, tak jsme před ubytovnu dorazili cca v 1:00. Zavřeno, tma, nikde nikdo. Čtyři zmrzlí Loudalové úplně našrot bezradně stojící před barákem. Co teď? Beru telefon, volám a snažím se jednat maximálně diplomaticky. Ani nedostanu moc nadáno, že otravuju v noci, ale paní je neoblomná, má to daleko a vracet se již v noci nebude, omluvám se, prosím … buch, zavěsila. Beznaděj. Volám na další číslo, stejný výsledek. Stojíme před barákem a nikdo nemá enrgii vůbec na nic. Ha, osoba. Osoba na kole. Záchrana, paní co položila telefon přijela, odemkla a ubytovala nás. Paráda, obětavá to žena, moc jí děkujeme. Mrtví padáme do postele. Překonali jsme nejtěžší místo na trati, urazili po trase 150 km a překonali 3400 výškových metrů.

Data

Trasa naší 1. etapy zde
Trasa naší 2. etapy zde
Trasa naší 3. etapy zde
Fotky tady
Oficální web Loudání
Seznam dalších článků zde
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aleš Aleš | Web | 20. září 2013 v 12:23 | Reagovat

Jen technicka, není Klaun spis ctenar nez publikum?

Kazdopadne pekna trasa a dobry vykon.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama