Bajkové eldorádo v okolí Davosu 1/2

14. října 2013 v 21:05 | Radek |  Kolo

Podzim za oknem, bačkory na nohách, hrnek čaje na stole, je čas zavzpomínat na prima výlet s horským kolem do Švýcarských Alp.

Ideově byla akce sice v plánu dlouho, ale konkrétní příprava byla ušita horkou jehlou. Také účast nebyla nejhojnější, jen já a Michal. Cílem bylo na kole pojezdit švýcarské kopce v okolí Davosu.

Den nula, středa

Michal je kolega z práce, makáme jak jatí a tak odjezd z práce opožděný o hodinu je vlastně úspěch. Sedáme do mého Favoritka a valíme. Valíme přes Prahu do Hostivice, zde probíhá akce kulový blesk, nakládáme do Michalem zajištěné Octavie a můžeme vyrazit. Ne ba ne, ještě se musíme stavit pro koláč.
Když se den blíží ke konci, zkoušíme první odpočívadlo a hned je uznané za pro přespání vhodné. Zaleháváme do spacáků a za zvuku dálnice usínáme.

Den jedna, čtvrtek

Teorie vzbudíme se sami dostatečně brzo se moc neujala, ale co jsme na dovolené, nikam nespěcháme. Nechceme platit Švýcarskou dálniční známku kvůli 50 km po dálnici a tak jedeme zkratkou pře Lichtenštejnsko. Při vjezdu do Lichtenštejnska na nás celník pohlédne a ukáže ať zajedme na stranu. Na paráda, mám pocit, že poslední kontrolu na hranicích jsem zažil naposledy tak před 10 lety. Doklady, otevřít auto, otevřít kastlík, batoh. No a ještě vysvětlit panu celníkovi co má jako znamenat, že na autě je ze všech stran velký nápis "MEDICAL CAR". Vše vysvětleno, můžeme pokračovat. Michal hezky historku okomentoval "od té doby co mám dredy, tak se mně stávají takové divné věci".
Jsme na místě, kemp v Davos Glaris je dost plný, jsme rádi, že na nás zbyl malý plácek hned u vjezdu , těsně u vlakové trati. V kempu nám dali kartičku Davos Klosters card, což je báječná věc, protože s touto magickou kartičkou máte všechny lanovky zdarma a za kolo se platí jen 5 CHF. Takže to hned jedeme vyzkoušet na lanovku, která začíná hned naproti kempu a vede pod Rinehorn. Docela nás překvapilo, že zde při nastupovaní vládne nějaký chaos a z neznámého důvodu musíme dlouho čekat než můžeme nastoupit a nechat se s koly vyvést pod Rinerhorn (+ 600 m).
Hned od lanovky je báječný výhled na údolí. My se vydáváme na Z po trase č. 335 směrem na Monstein. Je to pěkná cestička, která se vlní téměř po vrstevnici, spíše mírně klesáme. Michal to docela valí (a hlavně všechno vyjede a sjede), tak na mě musí semtam čekat.


Na cestičce potkáváme pěší turisty, což vzhledem k šířce cestičky není příjemné, ale vždy se v pohodě vyhneme, poděkujeme a jedeme dále, ani mně nepřijde, že by byl někdo naštvaný. Občas je na cestičce turniket kvůli zvířatům. Za jednou pěknou zatáčkou se otevře výhled, tak koukám v dál a zastavuju abych udělal fotku, bum a šup a padám napravo, tedy do údolí, naštěstí tam byly zrovna keře, které mně zachytily, jen jsem tam byl tak nějak hlavou dolů a kolo leželo na mně. Tak to už letos bylo podruhé, co jsem zahučel s kolem někam do pryč v situaci, kdy jsem ani nejel.
Michal si svoji slabší chvilku vybral později. Nějak mu nevyšel "krok" , dopadl rovnou na hranu šutru a procvakl duši. A to si prý koupil sjezdové duše, aby se tomuhle vyhnul. Když jsem viděl, že z kola vymontoval duši jak z motorky, tak jsem tomu nechtěl věřit, že to procvakl.


V Monsteinu je nejvýše položený pivovar v Evropě, bohužel prodejnička měla zavřeno, takže ochutnávka nebude. Poté následoval sjezd do údolí až k řece Landwasser. Sice to bylo po cestě, ale na mém kole to bylo celkem náročné.
Překročili jsme řeku, vykoupali se v přítoku a potom na mě přišla krize jako prase. Stoupání do vesničky Wiesen jsem protrpěl. Bolela mě hlava, strašné vedro, prudký kopec, nebavilo mě to moc. Ve vesnici mají takovou zajímavost (alespoň na naše české poměry), mají zde ledničku, ve které jsou výrobky farmy, které si můžete koupit, tak, že peníze díte do kasičky vedle ledničky. Závěrečný sjezd po úbočí S strany údolí byl ovšem parádní. Zde bylo vidět, že je cesta sem tam uměle upravená aby se to dalo projet (např. lávka přes potok - vodopád).


Místy byla cesta docela vzdušná (v této době ještě nevím, čemu budu říkat vzdušná za pár dní), není těžká a docela to místy frčí, prý se tomu teď říká, že "to má dobré flow". Závěrečný kousek je po asfaltu, včetně průjezdu tunelem, což není nic moc, ten asfalt mně nebavil, tak jsem makal ať jsme v kempu, Michalovi se zdálo, že jsme to prý hnali. V kempu padám unaven pod smrček, po hodince odpočinku a několika doušcích černého zlata už mně je hej.
Byl to pěkný rozjezd, pěkné výhledy na velkou část údolí, zábavné sjezdy, obtížnost pro mě akorát. Večer si užíváme Michalova kulinářského umění a jdeme brzo spát, ráno bude brzký budíček.

Den dva, pátek

Již před sedmou vyjíždíme, máme v plánu dlouhý 70 km okruh přes sedlo Scalettapass a kolem chaty Keschhutte. Nejdříve jedeme za slaboučkých ranních paprsků sluníčka do Davosu, poté kousek lesem a mezi pastvinami a dále stoupáme po asfaltové silničce údolím říčky Dischmabach až k chatě s parkovištěm Durrbuden.


Dále už se klikatí klasická horská cestička a jet po ní na kole je stále větší výzva. Já to často vzdávám a pod heslem "nemám sil na rozdávání, den bude ještě dlouhý" raději tlačím. Michal má opačný postup, drtí to jak jen to jde a velkou část cesty do sedla Scalettapass (2611) opravdu vyjel. V sedle je celkem živo, obědvají tu pěší turisti i pár cyklistů. Trošku mě znervózňuje, že kromě nás, tu snad všichni mají full s alespoň 140 mm zdvihem.


Tak, jsme na jedení a můžeme se vydat na cestu dolů. Kousek za sedlem musíme překonat kratičké sněhové pole, ale potom, potom se to rozjíždí. Cesta není úplně lehká, ale také není těžká a navíc je suprově jetelná, prostě paráda. Žádné krkolomné prasárny, sklon tak akorát, frčí to, kolem nás nádherné hory. Když jsem jednou zastavil, tak ze mě úplně spontánně vypadlo: "Ty vole, to je bajkovej orgazmus.". Tolik k popisu jak se mně to líbilo.
Sklesali jsme cca 400 metrů k salaši a údolím Fontauna jsme opět začali stoupat k chatě Kesshutte (2600). Údolí je nádherné, zejména v závěru. A ani to, že výjezd už byl opravdu nad moje fyzické i technické síly, mně nijak nemohlo ubrat radost z té okolní krásy. V místech, kde se mně to zdálo nevyjetelné ve smyslu, že bych ani neuvažoval to zkoušet, nás předjížděli Italové (na 29 fulech) a šlo jim to docela pěkně.


Dosažení chaty bylo náročné a proto bylo se třeba odměnit. Představte si tu idylku, sluníčko, modro, kolem vás vrcholky hor, dobrý pocit ze sportovního výkonu a v ruce orosený půllitr piva Monstein, prostě luxus. Sjezd od chaty byl také parádní, ona je to vlastně cestička pro čtyřkolku, kterou vyvážejí zásoby na chatu. Cesta až na pár výjimek opět krásně jetelná a hravá. Z dědinky Chants se sice klesá již po asfaltu či šotolině, ale i tak to je pěkný sjezdík až do Bergunu. Zde si tankujeme vodu a krasojízda pokračuje, pokračuje do kopce. Jede se po lesní cestě, tak už to stoupání není tak náročné a odměnou nám je výhled na Bergun a údolí, kterým jsme do něj přijeli od Keschhutte. Poté opět frrr z kopce pár serpentýnkama a ještě kousek podél vody a už jsme ve Filisur.


Z Filisur se dá vrátit pohodlně vlakem, ale nejsme na tom tak špatně, tak jedeme dále po ose. Značení trasy č. 339, po které zde jedeme, se rozchází z GPS logem téže trasy, takže řešíme kudy jet. Já chci jet podle GPS, Michal chce hledat ztracenou značku. Občanky jsme si neroztrhali, zvítězil Michalův názor, ale nakonec se ukázalo, že by nás obě varianty dovedly na stejné místo. Zábava ale zdaleka nekončí, cestička se opět stává úzkou lesní pěšinkou, která nás dovedla až na pěkný Landwasser viadukt, přes který překonáváme řeku a rázem jsme na nádraží Wiesen, kde už to známe ze včera. Poté nás čeká již jen návrat údolím do kempu.
Dnešní den byl parádní kombinace horského kola, vysokých hor, nádherných panorámat a letního sluníčka.

Data

GPS logy:
1. den Davos Glaris, Rienerhorn, Monstein, Wiesen, Davos Glaris zde
2. den Davos Glaris, Davos, Scalettapass, Keschhutte, Filisur, Davos Glaris tady
Fotky zde.
Další odkazy:
- přehledová mapa oblasti s MTB trasami v PDF
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michal Michal | 15. října 2013 v 9:10 | Reagovat

Koukam, ze pocasi vam skvele vyslo tak to muselo byt uzasny, i kdyz fyzicky urcite dost narocny. Jen technicka den 1 je ctvrtek, den 3 patek, kde je den 2? Ocenuji prvni fotku s fendtem v pozadi :-)

2 Eva Eva | 15. října 2013 v 9:36 | Reagovat

Krásný výhledy! Zrovna před chvílí jsem si při opakování němčiny říkala, kam všude pojedu, až se ji naučim... :)

3 radek radek | 15. října 2013 v 12:47 | Reagovat

[2]: Myslím, že je to dobrý tip i na výlet s dětma, všechny lanovky v údolí máš zdarma, nahoře si dáš kávu a zákusek, někde je i prolízačka, trampolína apod. dolů sejdeš nebo sjedeš lanovkou, vlak po údolí je take free, koupani v jezeře či bazénu ...

4 Radek Radek | 15. října 2013 v 12:48 | Reagovat

[2]: Vlastně ani nevím, jak tam mluví, v kempu mluvil chlapík anglicky.

5 Radek Radek | 15. října 2013 v 12:58 | Reagovat

[1]: Mel bys si take postavit na vozik obytnou nastavbu, abys mohl vyrazit do sveta se vsimm komfortem :)

6 Michal Michal | 30. října 2013 v 9:28 | Reagovat

[5]:Do Davosu bych se docela projel, pri rychlosti traktoru cca 20km/h bych to jel bez zastavky 43 hodin. A to nepocitam kolikrat bych musel tankovat a zastavovat, abych dotahl sroubky :)

7 Radek Láska Radek Láska | 30. října 2013 v 10:00 | Reagovat

[6]: A kolikrat bys musel protahnout kosti nez bys tam dojel :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama