Bajkové eldorádo v okolí Davosu 2/2

29. října 2013 v 21:11 | Rasek |  Kolo
Druhý díl povídání o bajkovém výletě do Švýcar.

Den tři, sobota

Ráno to nijak nehrotíme a rozhodujeme se popojet vlakem do Davosu. Nevíme, jestli je potřeba lístek pro kolo a v sofistikovaném automatu na prodej jízdenek jsme odpověď také nenašli. Nakonec jsme pro jistotu zakoupili 2 jízdenky pro lidi, což bylo zmiňováno na jedné z obrazovek automatu. Tyhle souboje s technikou nerad prohrávám, ale malou útěchou bylo, že ani další skupinka Čechů na to nepřišla. Lístky nikdo nekontroloval (dělají to vůbec?), takže cesta (ty dvě zastávky) proběhla hladce.
Prokličkovali jsme uličkami Davosu a vydali se do kopce (jak jinak) směr Strellalpass, což bylo převýšení cca 800 m. Nejdříve cesta vedla lesem a měla celkem rozumný sklon, od chaty Schatzalp (1860 m.) začalo přituhovat. Již jsme byli nad hranicí lesa, ze strmosti cesty jsem chytal děsa, na tajtrlíka mega dřina, tohle vyjet není prkotina, dřu to nechci z kola slézti do kopce kolo potupně vésti, pak přišla série zatáček těžká a mě malém žilka praská a tak z kola slézám, pláču, tohle už fakt nedám.


Výjezd byl opravdu těžký. Na hoře v sedla Strelapass (2352 m.) nás čekaly báječné výhledy nejen na Davos, ale i za kopec na S, kam také vede cestička vhodná pro MTB a vypadala, no mňamka. Také je zde horská chata, kde jsme doplnili zásoby vody (zdarma a s úsměvem), odolali jsme všem gastro pokušením (zákusky, koláčky, káva, pivko a terasa s výhledem snů) a vydali na V po trase č. 332 směrem na Parsennhutte. Cestička se vine po úbočí hřebene téměř po vrstevnici a nabízí stále pěkné výhledy na celé údolí. Cestička je místy pro kolo docela odvážná, vzdušná, tady spadnout tak člověk skončí rozplácnutý někde o 100 metrů níže.


Byl víkend a na cestě bylo docela dost lidí, pěších i na kolách. Ovšem i zde to nebyl žádný problém. Podjeli jsme lanovou dráhu Parsenn, ani u chaty Parsennhutte jsme nepodlehli gastroturistickým choutkám a dojeli jsme až k horní stanici lanovky Gotscha. Odtud jsme pozorovali paraglajdisty, jak se jako malé tečky pohybují nad údolím. Michal si užíval sluníčka a já jsem se schovával před sluníčkem ve stínu. Vždy když přijela lanovka, tak se z ní vyrojili i cyklisti, teda spíše borci a borky v motocyklové zbroji s bytelnými enduro koly s velkými zdvihy. Trošku mě znervózňovalo, že většinou zmizeli směrem, kterým jsme měli jet i my.
Tak jedeme. Jedeme po cestě, po cestičce, když na cestičce leží kráva tak i mimo cestičku, drncá to více, hup a skok, ještě to jde, sedlo na hrudníku. Cože? Skalky před námi, teda spíše pod námi. Mě, hlavu vyloudanou, nějaké nošení kola z kopce dolů nemůže nijak vytočit. Michal se to chystá sjet, já si chystám foťák a v duchu přemýšlím, jestli mám lékárničku. Ovšem Michal to dává a u všech přihlížejících si získává respekt. Pod tímto krkolomnějším úsekem je jakési bistro, kde se to hemží frikulínama, takže pokračujeme po úzké lesní stezce až k prostřední stanici lanovky Gotscha, kde odpočíváme a hlavně opět tankujeme zásoby vody.
Dále frčíme lesem směrem do Davosu, cestička je zábavná, takový přírodní singlík, Michal to mydlí, že mám pocit, že za ním zaostávám snad o čtvrt hodiny na kilometru.
Přijíždíme k Davoskému jezeru, sluníčko pálí, plavky nemáme, co s tím? Vezmeme to támhle zleva, tam nejsou pláže a určitě najdeme místo, kde nebude absence oblečení vadit. Dalo to trošku hledání, ale zadařilo se a tak jsme si mohli vychutnat osvěžující koupel. Voda byla dost ledová, ale krásně čistá. Příště brýle sebou a bude prima potápění.
Do kempu se vracíme po asfaltu, sice si cestu zpestřujeme menší zajížďkou, abychom jeli jinou cestou, ale to už je (vzhledem k tomu co jsme dnes vyděli) nuda. V kempu opět pivko a fajnová večeře.

Den čtyři, neděle

Dnes už máme jen půl dne a tak vybíráme kratší trasu. Začínáme výjezdem na Jatzmeder (2053 m.), kam jsme se první den nechali vyvést srabsky lanovkou. Dnes si to ale poctivě vyšlápneme. Cesta je pěkná lesní cesta, ale stoupání místy poctivé, cestou neúspěšně hledáme kešku. V závěru dojde v našich hlavách k nějakému zkratu a začínáme makat a jet jak o závod. K horní stanici lanovky se přijíždí téměř po rovině, přiřítili jsme se sem jak závodnící a čeští bikeři, kteří zrovna přijeli lanovkou na nás koukali celkem nevěřícně.


Po krátkém odpočinku jsme ještě kousíček nastoupali. Dál jsme jeli po cestě č. 647, která vede po úbočí údolí Sertigtal. Cesta byla zřejmě původně jen pro pěší, ale místy cestu lehce upravili (ale opravdu je v nejnutnějších místech) a hle, je z toho nádherná technická cestička, docela kamenitá, semtam chvíli do kopce, ale globálně klesáme a jede to pěkně. Vlastně se mně podle mapy tahle cesta nezdála nijak zajímavá a bral jsem ji spíše jako takovou výplňovku na zbývající půlden. Ovšem byla to krásná cesta i přesto, že jsme nebyli vyloženě ve vysokohorských pasážích jako během předchozích dní. Postupně jsme sjeli až do údolí a vydali se po druhé straně údolí zpět na S. Zde to byla opět pěkná hravá cestička. Bylo vidět, že cestu udržují, když byly někde popadané stromy, byly vyřezané a na cestě byly značky "práce na silnici". Dokonce v jednom místě byla zbudována lanová zavěšená lávka přes menší rokli. Bylo vidět, že do cest pro MTB hodně investují. Značení nás dovedlo až do Davosu, odkud už jsme návrat do kempu dobře znali, takže návrat byl snadný. Návrat do kempu byl trošku smutný, jednak už nám zbývalo jen se spakovat a jet domů, ale také nám nějaký prevít ukradl pivo, které se chladilo v korýtku uprostřed kempu.
Během balení začalo pršet, ale bylo to jen krátká přeháněčka. Cesta domů byla bez problémů.

Data

GPS logy:
1. den Davos Glaris, Rienerhorn, Monstein, Wiesen, Davos Glaris zde
2. den Davos Glaris, Davos, Scalettapass, Keschhutte, Filisur, Davos Glaris tady
3. den Davos, Strellapass, Parsennhutte, Gotschnagrat, Davos, Davos Glaris tady
4. den Davos Glaris, Jatzmeder, Sand Sertig, Davos, Davos Glaris tady
Fotky zde.
Další odkazy:
- přehledová mapa oblasti s MTB trasami v PDF

Závěr

Čekal jsem, že to bude dobrý, ale "reklamní" weby je třeba brát s rezervou. Jenže ono to bylo ještě daleko lepší, než jsem čekal. Určitě bych se sem chtěl někdy vrátit, pěkná by byla i kombinace s pěší turistikou. Jen si říkám, jestli jsme se moc nenamlsali a nenastavili si laťku příliš vysoko. Michalovi patří dík za dopravu tam i zpět, za večeře a za to, že mě naučil krájet cibuli :).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama