Severní sjezdy a nevýjezdy 2013

25. prosince 2013 v 22:47 | Radek |  Kolo
Stručná zpráva o průběhu letošního předvánočního SSaN.


Tahle akce bývá každý rok něčím zajímavá, jednou je -15, jednou je 20 cm sněhu, jednou náledí. Letos meteorologové slibovali ideální počasí. A tak asi zapracovala nějaká neprozřetelnost a zpestření jsem měl hned na začátku v úplně jiné podobě.
Na místo srazu v Troji u kanálu jsem vyrazil s předstihem, protože jsem měl v plánu cestou ještě koupit jeden dárek. Jedu si tak kolem Ďáblického lesa a najednou grrr a nemohu šlapat, něco se někde zaseklo v převodech. Musím zastavit a zkoumám co to je. Zkoumám, pátrám, ha, kladka v přehazovačce se netočí, vůbec, ani o píď se nehne, potvora. Asi tam byl holt nepořádek a jak je zima tak to nějak zatuhlo, říkám si. Po menším boji jsem kladku rozchodil a mohu vesele pokračovat. Mé veselí však netrvalo ani půl kilometru. Kladka se opět zadrhla. S tímhle se, zdá se, nikam jet nedá, co teď? Sundat přehazovačku, vyndat kladku, vrátit přehazovačku a na jeden převod to jede. Není nad to si procvičit pár servisních úkonů na omrzelé cyklostezce. Jedu na metro s tím, že se vrátím domů a tam snad nějakou náhradní kladku najdu. Ale v tom najednou co to nevidím, cykloservis, beru za kliku, mají otevřeno. Vysvětluju situaci. Za chvíle je mé kolo na stojanu a za další chvilku se na něm vrní nová kladka. Má účast na akci je zachráněna.
Vyrazili jsme s menším zpožděním, ale zato v hojném počtu, Aleš (organizátor), Klaun, Michal, Zdeněk, Dvořkin a já. Kurs určoval Aleš a jeli jsme úplně klasickou trasou v Severním prostoru, tedy zahřívacím výjezdem nahoru, který překvapil tím, že zde jsou vyřezány popadané stromy a tak se dá pořád jet. Na první vyhlídce jsme se jen pokochali, ale na další vyhlídce jsme to již rozbalily. Rozbalily jsme krabičky s cukrovím a jedlo se, pilo se, vyprávělo se, kochalo se pohledem na údolí Vltavy a na bývalou dynamitku, kde sám Alfred Nobel zaváděl výrobu.
Sjezd Od roury je aktuálně zpestřen padlým stromem, který jediný Michal elegantě přeskočil. Na Černé skále jsme odlovili kešku. Zde jsem poprvé zřel pamětní desku, která je zde umístěna na památku toho, že prezident Masaryk navštívil toto místo. By mě zajímalo, kolik pamětních desek bude kde umístěno našemu současnému panu prezidentovi. Následovala vyhlídka na Klecánky od kříže a poté přes Klecany a horní spojkou na nej vyhlídku opět na Klecánky, kde byla opět svačinka. Dále už jsme pokračovali pouze ve třech, neboť Michal, Zdenda a Dvořkin se již museli začít vracet. Další cestu jsme vybírali demokraticky:

Aleš: "Pojedeme teroristou?"
Já: "No, spíše bych to objel spodem nebo vrchem."
Klaun: "Ještě jsem tam nebyl."
Aleš: "Dobře, takže jsme si demokraticky odhlasovali, že pojedeme teroristou, jedeme."

Za Větrušicemi jsme odlovili kešku, kterou jsem vůbec nepochopil. Na nezajímavém místě, nezajímavá, brutálně jednoduchá keška. Výjezd do Máslovic od výzkumného ústavu včelařského není pro másla, ale dali jsme to. Poté trošku hledání cesty kudy zajet do panenského údolí, kde je utajený pěkný singlík.
Naším posledním cílem byla návštěva jeskyně Drábovna, kolem které jsem již mnohokrát jel, ale nikdy ji neprozkoumal. Jeskyně je docela veliká a je z ní pěkný výhled na Libčice, určitě stojí za návštěvu. U jeskyně také měla být keška, ale tu jsme bohužel nenašli.
Poté už jsme se jen jednoduše vrátili podél vody do Prahy, 2 minuty před zavřením obchodu jsem koupil dárek. Návrat domů byl už docela "na výpary", odměnou byl nádherný západ slunce.

Závěr

Vydařená akce, díky Alešovi za organizaci, jsem zvědavý, čím bude obvzláštněn příští ročník.

Data

Moje fotky zde.
Alešovi fotky tady.
Alešův blog
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama