Kyrgyzstan 2014 1/3

8. listopadu 2014 v 21:24 | Radek |  Hory
Pár řádek o dovolené na horách v Kyrgyzstánu. Z části je to přepis deníčku, konec je dopsán v dlouhých podzimnich večerech.

Účastnící zájezdu

ÚčastníkStartovní váhaVýškaBatoh na startuVáha na konciBatoh na konci
Honza80,518019,67914,5
Michal J.8018519,47913,8
Michal V. (Nepálec)6617125,665,519
Petra (Pétruška)6317321,362,515,5
Radek (Alex)7417819,57313,8
Dále v menších rolích hrají: ranger Igor, Voloďa s Natašou, kráska Helga, Nepálci, Japonci a taxikáři.

4.8.2014, Karakol, 16:54, 1760 m.n.m.

Ležím v jurtě s žárovkou pod stropem a pod menším vlivem moku Naše Pivo píšu první záznam do deníčku. Cesta z Prahy do Biškeku s přestupem v Istanbulu proběhla bez problému, jen v Praze na letišti Michala J. lustrovala ochranka, asi proto, že tam při čekání na nás ostatní nějak podezřele bloumal. Letěli jsme s Turkish Airlines a překvapily nás dobrým jídlem v letadle.
V Biškeku jsme hned před letištěm podlehli svodům "levné země" a do města se nechali odvést neoficiálním taxíkem, protože hledání maršutky jsme po asi 10 minutách hledání vzdali. Seznámili jsme se s první zajímavostí, jeli jsme autem, které mělo řízení napravo, i když se tu jezdí vpravo. Aut s obráceným řízením tady jezdí mnoho (Japonské značky) a nijak se tím nestresují.
Cesta maršutkou z Biškeku do Karakolu (cca 400 km) byla šílená. Cesta je na této trase dobrá (část dálnice, pak slušná okreska), ale řidič našeho auta byl úplnej magor-závodník. Řídil se jen několik pravidly:
  • Předjíždět se dá všude (např. zprava po krajnici)
  • Jízdních pruhů je tolik, kolik aut se vedle sebe vejde (na aktuální rychlosti nezáleží).
  • Rychlost: jedu, tak abych to udržel na silnici.

Byli jsme rádi, že jsme do Karakolu dojeli živí a zdraví. Bohužel naše jurta kromě žárovky disponuje také Wi-Fi a tak účastnící zájezdu vejrají do svých mobilů a já, veleznámý gastroturista, trpím, protože se nemohu dočkat, kdy vyrazíme na večeři.

5.8.2014, údolí Chon-Kyzyl-Suu, kousek za lázněmi Dzhyluu-Suu, 18:30

Ráno jsme se vypakovali z jurty a zašli na snídani, která byla v ceně ubytování. Snídaně byla jednoduchá, ale moc dobrá (chléb, sýr, džem, smažená vajíčka, čaj, káva).
Poté jsme se vydali na bazar hledat maršutku do vesnice Kyzyl-Suu. Místní nám sice ochotně radili, kde ji máme hledat, ale nakonec jsme stejně skončili v náruči "taxikářů", kteří nám nabízeli odvoz za 2000 SOM, dle našich informací by to maršutkou stálo cca 250 SOM za 5 lidí (100 SOM je cca 40 Kč). Nakonec jsme se nechali odvést chlápkem za 500 (a řídil normálně).
Z Kyzyl-Suu jsme vyrazili do hor již po svých po prašné cestě. Cesta byla ale překvapivě frekventovaná (co 5 minut auto, každé 5. Dodávka). Po cestě, na začátku údolí, je jedna dlouhá vesnice Chong-Kyzyl-Suu. Bylo zajímavé si ji projít, lidé byli přátelští, mávali sami od sebe, děcka volala "hello", ale zároveň nebyla vlezlá. Domky byli většinou z vepřovic nebo z pálených cihel, většinou malé, ale docela upravené.

Za vesnicí jsme pozvolna vstoupili do lesa, který začínal cca od 2000 m.n.m.. Po cestě jsme měli minout lázně, na které jsem se těšil. Bylo to ale zklamání, protože syrné horké prameny jsou svedeny do budovy, bylo zde hodně lidí a taková divná atmosféra, lehce provoněná alkoholem. Cestou jsme také viděli, jak si místní lidé dělají piknik, vyjedou do lesa, rozloží se na louce a na ohni vaří společné jídlo. Kousek nad lázněmi jsme potkali velkou skupinu dětí (snad 40), bylo to pár Poláků a ostatní Kyrgyzové. Běželi jen na lehko a džíp jim vezl nahoru věci. Byl to jakýsi kemp, kde Poláci učili angličtinu. S takovým návalem lidí jsme nějak nepočítali. Zakempovali jsme kousek nad lázněmi na menší louce. Michal V. se šel koupat (do ledovcové řeky) a my ostatní jsme se váleli na sluníčku (a modlili se, aby řeka Michala neodnesla) a popíjeli Honzovu Plzeň.

6.8.2014, v údolí pod Archa-Tor pass, tam kde nocují krávy

Dnes jsme dále pomalu stoupali údolím Kyzyl-Suu, které bylo hezčí a hezčí, u meteorologické stanice jsme potkali známé studentíky ze včera. Chvíli jsme klábosili s klučinou, který studuje na univerzitě a za rok z něj bude učitel angličtiny, divné bylo, že jeho angličtina byla asi jako ta moje. Od meteo stanice jsme pokračovali dále vzhůru údolím a bylo to nádhera, ledovcová řeka, na louce se proháněli koně a nad tou nádherou zasněžené štíty hřebene Terskey Ala-Too, vše zalévalo slunce z modré oblohy.


Poté, co skončila cesta pro auta, jsme zjistili, že jsme měli z tohoto údolí již odbočit do bočního údolí k sedlu Archa-Tor. Museli jsme se cca 2 km vrátit k meteo stanici, kde jsme lanovkou překonali řeku, přesněji děti nás převezli, až nám to bylo hloupé. Poté začalo řádné stoupání a k našemu překvapení stále po cestě a lesem. Les skončil cca ve 3000 m.n.m. Odbočku k Archa-Tor Pass jsme netrefili moc dobře, drželi jsme se pěšiny, která se stala postupně pěkně krkolomnou a držela se těsně u potoka (spíše v rokli potoka), nakonec jsme se museli vydrápat kolmo nahoru, kde byla správná, pěkně vychozená pěšina. Za jeden den 2 navigační chyby, nic moc. Zakempovali jsme cca ve 3200 m.n.m. na jediném místě, které bylo trošku rovné. Bohužel lempling na sluníčku jsme si moc neužili, protože slunce cca za hodinu zmizelo za kopcem. No a právě nás obklíčilo stádo krav, Honza s Michalem se je pokoušejí odhánět.


Doplnění předchozího dne: Příchod krav byl začátek téměř nekonečné kovbojky. Měli jsme strach, aby nám krávy neprošly stanem. Když se nebezpečně přiblížily, kluci je zkoušeli zahnat, vyzkoušely kde jakou metódu. 1) Halekání všech možných pokřiků, včetně sprostých - toto nefungovalo. 2) Mlácením hůlkami do sebe - toto nezabralo. 3) Zahánění světlem čelovek - toto nepomohlo. 4) Blýskáním foťákem - nic. Po dvou hodinách, kdy krávy stále okupovaly bezprostřední okolí našich stanů už to nebylo moc vtipné. Byl jsem docela unavený a vůbec se mně nechtělo ze spacáku. Nebylo ale zbytí, vylezl jsem ven a zkoušel na krávy nové triky, samozřejmě nic nefungovalo. Naštěstí začaly krávy polehávat a těch vyloženě zvědavých bylo méně. Nakonec jsme postavili vnitřek druhého stanu a šli "spát". Noc nestála za moc, krávy žraly celou noc a budily nás potvory. Poučení: Nestanuj tam, kde je krásná travička "k sežrání".

7.8.2014, v údolí Teleti

I přes neklidnou noc jsme vstali kolem šesté a začali stoupat do sedla Archa-Tor. Před sebou jsme viděli, jak se do sedla drápe skupinka koní, které vezli věci prý Francouzům (s průvodcem koní jsme se potkali hned první den). Hlavně závěr stoupání nám dal zabrat, ale rozhled ze sedla byl úžasný. Nikde nikdo, jen 5 lidí, hory a slunce a kus uheráku k obědu.


Sestup ze sedla údolím Asan Tukum ubíhal rychle, protože bylo pořád čím se kochat. Zelené údolí před námi a malé ledovce za (nad) námi. Jak zde říkal Michal "Udělám fotku a za 5 minut to je ještě hezčí". Sestoupili jsme nad hranu údolí, kde jsme chtěli zakempovat. Bolela mě hlava, asi z celodenního sluníčka, tak jsem byl rád, že si můžu lehnout. Vybrali jsme si rovné místo nad potokem, i když jsme měli tušení, že toto místo patří koňům, které jsme viděli výše v údolí. Částečně jsme rozbili tábor, vykoupali se, vyprali a váleli se na sluníčku, případně se schovávali před sluníčkem, každý dle libosti. V tom ze spodu přijel jezdec na koni a česko-rusky jsme se dorozuměli, že sem opravdu na noc přijdou koně "a ti vám spát nedají".
Po zkušenosti s kravami neváháme, balíme a vydáváme se dál na cestu. Během sestupu do údolí jsme si 2x pěkně naběhli a skončili jsme v kleči. Poprvé jsme včas hodili zpátečku, podruhé jsme včas nezabrzdili a začali se úplně nesmyslně prodírat klečí dolů, abychom ověřili, že tudy cesta nevede a pitomou klečí a do strašného krpálu se zase museli vrátit. Naštěstí Michal zahlédl světlo v neprostupné kleči a hle, najednou jsme stáli na krásné široké cestě. Poučení: Kde neprojede kůň, není správná cesta.
Odměnou za krkolomnou cestu nám bylo luxusní tábořiště s výhledem na ledovcovou stěnu v závěru údolí.
Pozn.: Zpětně vzato to bylo nejhezčí místo, kde jsme spali, dokonce jsme uvažovali tady jeden celý den zůstat. Honza ale tvrdil, že kempujeme u turistické dálnice. Pravdou bylo, že v podvečer tudy projeli 3 pastevci na koních a šlo předpokládat, že by projeli i ráno.

8.8.2014

Opustili jsme nádherné kempovací místo a vydali se po proudu. Po chvíli jsme potkali skupinu místňáků a konzultovali možnost přebrodění řeky. Dozvěděli jsme se, že "vody je po pás a můžete se utopit". Řeka výše po proudu, kterou jsme zatím viděli, byla opravdu dravá tak, že pokus o její přebrodění by byl o držku. Ve světle těchto informací jsme si domluvili převoz na koni. No a ušli jsme pár set metrů a uviděli, jak se zde řeka rozlévá do šíře celého údolí a její dravost je ta tam. Přebrodit by nebyl problém, jenže pán již osedlal koně, takže nám bylo hloupé rušit dohodnutý převoz. To svezení jsme teda přeřadili z kategorie "nutnost" do škatulky "atrakce pro Evropany". Pán nás postupně převezl, poté batohy. Poté přišlo zúčtování a my vyvalily oči. Prý 300 SOM za člověka, ukecali jsme to na 200, ale i tak to bylo drahé. Každá sranda holt něco stojí. Poučení: Cenu domluvit vždy předem.
Další cesta dolů údolím byla již bez problémů, potkali jsme i nějaké turisty. Na rozcestí "u jurty" jsme zahnuli do údolí Teleti. Cesta byla chvíli sjízdná i pro auto, ale pak se zúžila tak, že jsme chvílemi šli vlastně potokem. Netrvalo ale dlouho a údolí se naopak otevřelo do krásného širokého zeleného údolí, kde se volně pásla stáda koní a krav. Užívali jsme si pohledů na údolí a pomalu se doloudali až na "konec" údolí, kde jsme přebrodili potok. Stál zde "Red Fox" kemp - několik větších stanů, včetně stanu kuchyňského a jídelního a několik menších stanů na spaní. Vypadalo jako nějaký base camp. I na takovéto, docela odlehlé místo občas dorazí pitomci. V ohništi kousek od nás byly nechané odpadky a to strašně lákalo krávy. Nemohli jsme se dívat na to, jak krávy požírají ty odpadky, zahnali jsme je, bordel trošku poklidili na jedno místo. Za čas se však samozřejmě krávy vrátily a zahánět je přišla drobná dívka z "Red Fox kempu", jen její metody byly podstatně nevybíravější. Házelo po nich kameny, klidně ze 3 metrů…
Jinak jsme byli v tábořišti sami, užívali si klídek a já měl čas psát deníček.

9.8.2014

Ráno jsme vstali kolem 6. a v 8 už jsme stoupali do sedla Teleti Pas. Stoupání šlo celkem hladce, jen nás zneklidňovali temné mraky, které se od Z přibližovaly a občas z nich spadlo pár kapek. Když jsme byli v sedle (3759 m.n.m.), tak po mracích už nebylo ani památky. Kousek od sedla je vyhlídkové místo, kam jsme zašli bez batohů a užili si výhled na hlavní hřeben. Odpoledne jsme sestupovali bočním údolím do údolí Karakol, prostě půl dne nahoru a půl dne dolů. Kousek nad údolím nás uvítala cedule, že jsme v národním parku a že se zde platí. Zakempovali jsme hned na prvním volném tábořišti u řeky a vyhlásili odpočinkový den = zbytek dne jen povalování. Michal teda namítal, že když jsme přešli sedlo, tak to není žádný odpočinkový den. Také byl čas na praktické věci jako praní a koupání. K odpolední svačince byl podáván pudink.
V podvečer přijel v japonském teréňáku "ranger". Usmál se na nás zlatými zuby, prohodil pár vtípků a ukázal ceník. Potom vypočítal, kolik to bude koštovat, zaplatili jsme, ranger přepočítal peníze a vrátil Honovi 200 SOM, prý ať Pétrušce něco koupí, Ranger dostal přezdívku Igor.


V dalším díle se můžete těšit na reality šou: Japonci, Voloďa, kráska Helga a magnet celé oblasti.

Data

Fotky k nalazení zde.
GPS logy treku v Terskey Alatau tady.
GPS logy treku v Ala Archa tady.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Brahma Brahma | E-mail | 8. listopadu 2014 v 23:46 | Reagovat

Skvělé hory, veliké, krásné. Závidím, Díky.

2 Robertfoulp Robertfoulp | E-mail | Web | 28. listopadu 2017 v 16:24 | Reagovat

Doctor Who is now considered a British Institute and has come a long way since it first aired on November 23rd 1963. The very first show saw the Doctor travel 100,00 years into the past to help some dim cavemen discover light. After 26 seasons and seven Doctors later the series came off our screens in 1989 much to the disappointment of the huge devoted fanbase. In 1996 an attempt was made to revive Doctor Who but it wasnt until June 2005 when it came back with a vengeance with Christopher Eccleston as the ninth Doctor that put the series back on the map as it were. It then went on for 5 years with David Tenant portraying the Doctor until 2010 when Matt Smith took over the role. Today it is still a great family show and has attracted many new fans.
<a href=https://www.cialissansordonnancefr24.com/achat-levitra-cialis/>https://www.cialissansordonnancefr24.com/achat-levitra-cialis/</a>

3 Philipcoevy Philipcoevy | E-mail | Web | 29. listopadu 2017 v 6:14 | Reagovat

ome people, especially those running on busy daily schedules tend to use the pills to help maintain weight since they can not afford to follow all the diet programs. This is not advised. It is recommended that one seek advice from a professional in this field before using the pills. This can save one from many dangers associated with the misuse.

The diet pills should always be taken whole. Some people tend to divide the pills to serve a longer period of time. This is not advised and can lead to ineffectiveness. If it is required that one takes a complete tablet, it means that a certain amount of the ingredients are required to achieve the desired goal. It is also recommended that one does not crush the pill and dissolve it in beverages. Chemicals found in beverages have the potential of neutralizing the desired nutrients in the pill thereby leading to ineffectiveness. The best way to take the tablets is swallowing them whole with a glass of water.

<a href=https://www.cialissansordonnancefr24.com/cialis-20-mg-avis/>https://www.cialissansordonnancefr24.com/cialis-20-mg-avis/</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama